Diskriminaci beru jen na chvíli. Co se děje v úřadu ombudsmana Křečka

Zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem vzbudilo mezi odbornou veřejností zabývající se ochranou lidských práv obavy, že nový ombudsman, který relativizuje ve svých výrocích diskriminaci menšin a jemuž fandí radikalizující se část společnosti, povede úřad zcela jiným směrem, než ho řídila jeho předchůdkyně Anna Šabatová. Tato nálada hýbe i děním v brněnské budově ombudsmanství, stejně tak média a sociální sítě jsou plné komentářů a analýz, kam může – zejména na poli diskriminace – úřad směřovat.

Kancelář veřejného ochránce práv, jak se správně tenhle „úřad“ nazývá, podle zákona úřadem není a stojí bokem veřejné správy, již naopak kontroluje. Má na starosti mnoho agend od pozemkového práva přes cizinecké věci po činnost policie a vězeňské služby. O ty starost ale není - stěžejním tématem, v němž má Stanislav Křeček pro ochránce práv netradiční názory, se stala právě diskriminace. Tento obor měla na starosti Anna Šabatová a veškerou agendu po bývalé veřejné ochránkyni práv dostala na starost zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková. Jen diskriminaci si Stanislav Křeček „stáhl“ pod sebe.

Obavy o chod úřadu spočívají zejména v personální rovině – tedy že by nový ombudsman přeskládal agendu i pracovníky a zúžil jejich počet na oddělení diskriminace, aby tuto činnost upozadil. První náznak, že si bude Křeček „vyřizovat účty“, přišel už dva dny po jeho zvolení: na své facebookové stránce zveřejnil post, v němž citoval článek Respektu z roku 2013. Tehdy ho Poslanecká sněmovna zvolila zástupcem Anny Šabatové a v textu mluvila i vedoucí právní sekce Petra Zdražilová: sdělovala, že její podřízení se cítí výroky Stanislava Křečka demotivováni, protože „snižuje v očích veřejnosti odbornou fundovanost celé kanceláře“.

Post Stanislav Křeček doprovodil slovy: „Takto se o mne psalo před šesti lety! Tito lidé pracují v úřadu dodnes, bral jsem to s nadhledem: Myslíte si, že něco takového by na jiném pracovišti bylo možné?“  Což pochopitelně vzbudilo očekávání, zda se tedy nebude chtít vedoucí všech právníků na ombudsmanství zbavit. V pondělí však Petra Zdražilová rezignovala sama.

„Po pečlivém zvážení všech možností jsem se po 17 letech v Kanceláři ombudsmana rozhodla rezignovat na pozici ředitelky sekce právní, kterou zastávám 7 let. Věřím, že tímto krokem zklidním atmosféru uvnitř Kanceláře, že skončí personální změny a budeme se moci v klidu věnovat své práci. Po rozhovoru s ombudsmanem JUDr. Stanislavem Křečkem, o který jsem ho požádala, jsem nadto dospěla k závěru, že naše spolupráce není ani pro jednoho z nás možná,“ napsala na svém facebookovém účtu. O tom, zda byla její rezignace vynucena novým ombudsmanem, nechce mluvit. Stačí prý to, co popsala – tedy že rezignovala sama.

„Ten článek a to, co v něm říká, svědčí o tom, jak jsem byl tehdy přijat. Ale je to jen jeden z důvodů, proč probíhá změna na jejím místě vedoucí právní sekce - není to tak, že Petra Zdražilová musela končit kvůli tomu článku. Rezignovala po dohodě, protože neměla mou důvěru,“ líčí v telefonátu ombudsman Křeček. V čem má jeho nedůvěra v šéfku právníků kořeny, už konkrétní není. „Každý nový vedoucí pracovník si vybere nejbližší okolí; lidi, kterým důvěřuje, o nic jiného tu nejde. Takže na její pozici bude člověk, kterému důvěřuji,“ říká jen.

Novou vedoucí právníků se stane Jana Gregorová, bývalá vedoucí odboru Stavebního řádu, která Petru Zdražilovou v její funkci dosud zastupovala a má důvěru nejen Stanislava Křečka, ale i zbytku instituce.  „Já si sem skutečně nepřivádím nikoho zvenčí, kdo by mi pomohl něco likvidovat, jak se mi někteří snaží podsouvat, agenda poběží normálně dál. Další personální změny nechystám,“ dodává k tomu Křeček. Zdražilová zůstává v úřadu; bude pracovat jako právnička u Křečkovy zástupkyně Moniky Šimůnkové.

Zachovat know-how

Zprávy z úřadu nicméně mluví o tom, že krok Petry Zdražilové nebyl jen ústupkem ombudsmanovi, který má jiné názory na to, co je diskriminace, a prohlašuje třeba, že když si členové menšiny sami nestěžují, že jsou diskriminováni, tak nejspíš diskriminováni nejsou. Na ombudsmanství panuje obava, že kdyby Zdražilová sama neodstoupila, mohl vyměnit Křeček hlavního „personalistu“ úřadu, kancléře Pavla Pořízka. Ten je něco jako ředitel všech zaměstnanců a personální změny jsou v jeho gesci – pokud by tedy Zdražilovou „podržel“, stala by se z něj překážka pro změnu na postu šéfky právníků. Ani Pořízek se však nechce k dění v úřadu vyjadřovat, rozhovor odmítl.

„To nevím, co by se dělo, pokud by kancléř vedoucí právní sekce neodvolal. Zprávy o tom, že by pak ombudsman odvolal jeho, nemám,“ říká zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková. „Situace byla taková, že pan Křeček chtěl po kancléři, aby Petru Zdražilovou odvolal, ten to odmítl a Petra Zdražilová po rozhovoru s ombudsmanem došla k závěru, že rezignuje sama, že spolupráce není možná,“ vysvětluje.

Zástupkyní veřejného ochránce práv – donedávna zástupkyní veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové – je Šimůnková teprve dva měsíce. O tom, co by mohlo historicky způsobovat nedůvěru Stanislava Křečka ve vedoucí právní sekce, tedy neví. „Znám Petru Zdražilovou už někdy od roku 2012, kdy jsem působila na Úřadu vlády jako zmocněnkyně pro lidská práva, a znám ji jako člověka, který velmi dobře odborně dělá svoji agendu. A jako člověka, který pomáhal budovat instituci veřejného ochránce práv a je pro tuto instituci velmi významný. Za jediné možné východisko, aby její know-how bylo v instituci dál využito, jsem považovala nabídnout jí pozici své právní asistentky,“ líčí Šimůnková. „Personální změnu se mnou pan ombudsman nekonzultoval, byla jsem před informaci, že hodlá udělat změnu, postavena ex post. Nesouhlasila jsem s tím, ale nemohu jeho rozhodnutí zvrátit,“ dodává zástupkyně.

Jak to zklidnit

Monika Šimůnková, jak říká, chtěla coby odbornice na lidská práva pro zklidnění situace pokračovat po Anně Šabatové ve vedení sekce zabývající se diskriminací. „Požádala jsem pana ombudsmana několikrát o tuto agendu, ale tomu nebylo vyhověno. Nebudu do ní moci nijak zasahovat.“

Tím zklidněním měla na mysli odvrácení obav, aby se lidé, kteří se cítí být diskriminováni, nebáli na instituci obracet. Vzhledem k tomu, že Stanislav Křeček diskriminaci menšin veřejně relativizuje, může se stát, že lidé z okraje společnosti si stížnost na chování úřadů raději rozmyslí. „Doufám, že se nikdo nebude bát na nás obrátit a že agenda půjde kontinuálně dál. A pokud by nešla, budu o tom s panem doktorem Křečkem samozřejmě mluvit a říkat mu své nesouhlasné názory na věci, které se mi nebudou líbit.“

Ombudsman nemůže nijak ovlivnit, jak se budou odborně vyřizovat stížnosti lidí. Jediné, do čeho může zasáhnout, je určování agendy, která se stížností netýká – například na co zaměří výzkumy instituce, k čemu bude pořádat kulaté stoly a semináře a na co zaměří analýzy pracovníků ombudsmanství.

Stanislav Křeček v telefonátu ochotně debatuje o tom, co je, a co není diskriminace. Znovu opakuje i to, co rozbouřilo odborníky na lidská práva a rovné příležitosti - a sice že „vyčítá Romům, že jsou neaktivní menšinou a že se za svá práva, pokud se cítí diskriminováni, neberou“.  Diskuse na téma, že ani on by se za svá práva nebil, pokud by se narodil v sociálně vyloučené lokalitě na okraji společnosti, měl negramotné rodiče a sám měl ztížen přístup ke vzdělání, prý Stanislava Křečka zajímá: říká, že s tím naprosto souhlasí.

„Velmi rád povedu kdykoliv na toto téma debatu. Protože v popisu situace, tedy v tom, že někteří lidé mají ztížené podmínky k životu, se se svými kritiky shodnu. Jen ne v tom, zda to je, či není diskriminace,“ konstatuje ombudsman. „Například děti ze zanedbávajícího prostředí nemají rovný přístup ke všemu, co jiné děti, k některým lidem existuje odlišný přístup, ale je to diskriminace? Je to vliv prostředí?“ ptá se řečnicky.

Debatu na toto téma teď povede nejspíše zejména s Monikou Šimůnkovou. Jak říká, je připraven jí sekci zabývající se diskriminací nakonec časem předat.  „Diskriminace se teď stala stěžejním tématem, tak je jasné, že jako ombudsman si ji vezmu pod sebe. Když o tom všude mluvím a píšu o tom, měl bych to i dělat. Ale jen než se situace zklidní, než si to ujasníme, pak ji mohu předat,“ říká Křeček.

Komentáře, že přišel na ombudsmanství ničit práva menšin a prosazovat „zpřísnění“ života pro Romy, ho proto - jak říká – rozčilují a považuje je za nespravedlivé. „To jsou všechno dohady, že jsem přišel něco ničit. Činnost oddělení diskriminace potlačovat nechci a nebudu. Jeho činnost určuje zákon a já ani nechci tu agendu potlačovat.“

Všiml si také, že v úřadu nepanuje dobrá nálada - obavy z toho, že bude přizpůsobovat instituci svému vidění světa, jsou podle něj na atmosféře ombudsmanství znát. Zaměstnanci dokonce založili po jeho zvolení odbory a jen během víkendu se do nich přihlásila více než polovina lidí. Na ochranu před případnými personálními změnami.

„Vznikající odbory jsem zaznamenal a jako levicový člověk proti odborům samozřejmě nic nemám. Agendu diskriminace potlačovat nebudu, ty obavy kolem mě sem vnáší pár lidí zvenčí, kteří ze mě dělají něco, co nejsem. Jako bych tu už šest let nepracoval, jako by mě tu neznali a nevěděli, jak pracuji,“ říká Stanislav Křeček. „Věřím, že se mi bezpochyby podaří brzy situaci zklidnit,“ dodává.