Nadstranickost prezidenta

V prvním kole jsem volila J. Dienstbiera a svou volbou v druhém kole rozhodně neaprobuji asociální politiku vlády, jejímž členem je můj favorit v kole druhém Karel Schwarzenberg.

Je mi to líto, ale mnozí z mých přátel a osob, jejichž názoru si vážím, prezidentskou volbu nepatřičně, neboť v rozporu s ústavní konstrukcí, politizují a stavějí ji jako hlas pro pravici nebo levici. Tak to ale Ústava nepředvídá! Ta počítá s prezidentem „nadstranickým“. V jednomyslně přijatém „přílepkovém“ nálezu (Pl.ÚS 77/06) se v bodě 59 mj. uvádí:

"Funkce prezidenta v rámci legislativního procesu jistě není politickou funkcí, neboť funkce prezidenta republiky nespočívá ve tvorbě konkurenční politiky ve vztahu k vládě. Prezident republiky je Ústavou koncipován jako mimostranický ústavní orgán.

Z hlediska koncepce Ústavy, bez ohledu na realitu, je touto svou charakteristikou předurčen ke kontrole dodržování ústavnosti legislativního procesu pomocí prostředků, které mu Ústava svěřuje, tj. cestou uplatnění prezidentského veta." Tolik pro všechny orgány a osoby závazný nález ÚS. V daném případě prezidentská nadstranická pojistka selhala, navíc mimoústavním způsobem, neboť prezident zákon ani nepodepsal ani nevrátil Poslanecké sněmovně.

V dnešní volbě podle mého názoru jde v první řadě o „ústavověrnost“, neboť napínání Ústavy až na samotnou hranu či za ní už bylo v posledních létech dost. Miloš Zeman nám však již dnes, dokonce jako svou přednost či svůj volební plán, sděluje, že se chce chovat ještě aktivističtěji. Slibuje setrvalé ovlivňování členů vlády a Parlamentu při tvorbě politiky, dále „vyhladovění“ neoblíbeného Senátu a je proto možné si představit, že nebudou-li Senátem odsouhlaseny jeho personální návrhy na ústavní soudce, mohl by pokračovat v praxi svého předchůdce a ÚS nakonec nechat zajít na úbytě. Zkušenost s tím máme již z první resp. třetí čs. republiky.

Chce být prostě aktivistickým prezidentem, který ústavní pořádek považuje za nesnesitelnou svěrací kazajku, s níž není srozuměn a hodlá ji faktickým jednáním překonávat. Že je motivován dobrými úmysly? Ty jak známo, nedodržují-li pravidla, vedou… Nepřijatelnost je tak dána hrozbou takového přístupu pro svobodu všech.

Lze očekávat, že Karel Schwarzenberg by zřejmě jako prezident nepodával návrhy k ÚS na zrušení asociálních zákonů, neboť jeho interpretace sociálních práv by se místy míjela třeba i s tou mojí. Naznačený postup by zůstal na bedrech parlamentní opozice, jako je tomu nyní. Avšak jsem přesvědčená o tom, že jinak, zejména strukturální principy ústavního pořádku, by Karel Schwarzenberg dodržoval, a proto by byl prezidentem všech, jak mu velí ústavní slib.

Vážím-li faktické rozmetání struktury Ústavy, byť v zájmu třeba i „dobré věci“ (nemáme ovšem zaručeno, že to bude vždy tak) a respekt k ústavní struktuře, byť doprovozený neshodou v hodnocení míry zásahu do sociálních práv, jež se však projeví jen a pouze v nepodání návrhu ÚS, vychází mi druhá alternativa jako rozumnější a především méně nebezpečná. Sociální práva lze přesto před zachovalým ÚS bránit přes parlamentní opozici a prezident ve svém v základním nastavení zůstane ústavověrný. Konečně, o skutečně politickou bitvu půjde až ve volbách do Poslanecké sněmovny. Třeba k nim přece jen dojde brzy.