Rusko chce své impérium

Steve Witkoff, zvláštní vyslanec prezidenta Donalda Trumpa pro Blízký východ a nyní také faktický zprostředkovatel rusko-ukrajinského mírového procesu, poskytl nedávno rozhovor, v němž mechanicky přeříkal velkou část postojů ruské vlády a navíc se ještě rozplýval nad skvělými vlastnostmi Vladimira Putina. Přijde mi, že lépe než vyvracet jednotlivá tvrzení bude poskytnout zde stručnou rekapitulaci historie americko-ruských vztahů.

Brutální válka v Čečensku

Když se v roce 1991 zhroutil Sovětský svaz, Spojené státy Moskvu neponížily a neizolovaly ji, ve skutečnosti učinily pravý opak. Pokusily se nový demokratický stát integrovat do nejvyšších pater globální moci. Nakonec rozšířily skupinu nejbohatších zemí G7 na G8 tak, aby zahrnovala i Rusko, i když to nedosahovalo ani náhodou parametrů rozvinuté průmyslové země. Mezinárodní úvěrová pomoc Moskvě dosáhla v letech 1989–1998 podle odhadů americké vlády 66 miliard dolarů. (Pro srovnání, celková pomoc Izraeli v oněch letech činila zhruba tři miliardy dolarů ročně.) 

Rozpadem SSSR vzniklo ve východní Evropě bezpečnostní vakuum. Země tohoto regionu, které Rusko dlouho ovládalo (a některé dokonce okupovalo), pociťovaly vůči Moskvě nejistotu a hlubokou podezíravost. Spojené státy nasměrovaly některé z nich na cestu ke členství v NATO, ale zároveň se usilovně snažily zmírňovat ruské obavy. Vytvořily novou organizaci Partnerství pro mír, jež byla koncipována jako sdružení mezi NATO, Ruskem a dalšími zeměmi východního bloku. Plánovala společná vojenská cvičení a další podobné aktivity s cílem vybudovat důvěru mezi Ruskem a Západem. Možná nejdůležitější je ale skutečnost, že USA nevyvíjely na Rusko nátlak ani vůči němu neuplatňovaly sankce ve chvíli, kdy Kreml vedl brutální válku v Čečensku, muslimské republice dobyté v 19. století, jež se zoufale snažila z ruské nadvlády odtrhnout.