Knižní tipy

Další dávka mistrovských povídek

Podle recenzenta The New York Times hodnotícího svazek Večer v ráji si Lucia Berlin (1936–2004) za svoje povídky zasloužila Pulitzerovu cenu, slávy se však dočkala až posmrtně. Roku 2015 vyšel první mainstreamový výbor nazvaný Manuál pro uklízečky (česky 2019). Autorka v hořkosladkých a tragikomických příbězích většinou ohmatává obdobná témata jako Hemingway a beatnici, tj. alkohol, drogy a neuspořádaný rodinný život. Ovšem činí tak z ženské perspektivy a z vlastní zkušenosti: jako matka čtyř synů s posledním manželem na heroinu se sama potýkala s pitím a léta se živila podřadnou fyzickou prací na okraji společnosti. Její próza tak spadá zčásti do tzv. špinavého realismu zastoupeného třeba Raymondem Carverem, zčásti do dnes populární autofikce. Povídky se opírají méně o zápletku a více o postavy, atmosféru či detail a volně přitom sledují chronologii autorčina života. Postupují od pohledu naivního a dychtivého dítěte přes okouzlení zamilované mladé ženy až po bilancování zralé a stárnoucí ženy. Nikdo se v nich přitom neospravedlňuje ani nesoudí a přes všechnu tíhu se hledá i naděje. Velkou roli utvářející čtenářský zážitek tu sehrává rytmus; ne náhodou byli dva spisovatelčini manželé jazzoví hudebníci.
Hana Ulmanová

Lucia Berlinová: Večer v ráji
Přeložila Martina Knápková. Argo, 300 stran

Santini nevynalezl barokní gotiku