Křivda, kam se podíváš
S některými stavbami (radar, úložiště jaderného odpadu, spalovny, dálnice) je potíž: někde být musí, ale nikdo je ve své blízkosti nechce. Jako v případě dostavby (!) dálnice D 11, kde už toho všichni Hradečáci mají plné zuby. Je dojemné (zvlášť je-li to podbarveno dávnými křivdami a návštěvou T. G. Masaryka) si znovu připomenout, tentokrát v podání Respektu, celou tu dlouholetou historii.
Primátor Dvořák, za kterého věc vznikla, skončil ve funkci v roce 1998 a od té doby o několika dohodách (nejen té Topolánkově) byla řeč. Nikdy z toho ale nic nebylo, zřejmě ze dvou důvodů: na jedné straně – ze strany státu – absence jasných, jednoznačných pravidel, s logickým důsledkem, že vůle k jednání pak vyžaduje i trochu improvizace a tvůrčího přístupu. Což je ovšem situace, kdy jeden úředník (či politik) může hatit práci. Na druhé straně jsou to zjevně nepřiměřená očekávání, zejména když kompenzace má být vázána na směnu pozemků, ke které má dojít proto, aby paní Havránková – jak veřejnosti opakovaně sděluje – mohla hospodařit. To jí my Hradečáci rádi věříme, ale není nám jasné, proč by to všechno nemohlo proběhnout například takto: Paní Havránková prodá sporné pozemky za rozumnou (tržní, dohodnutou?) cenu státu, který by tu dálnici rád dokončil, a náhradní pozemky si pak za utržené peníze koupí sama tam, kde jí to bude vyhovovat. Finančně na tom bezpochyby neprodělá a víc než těch 11 hektarů to bude určitě. A město by jí pak někde u té budoucí křižovatky mohlo postavit i pomník. Ačkoli jsem už důchodce, veřejně tímto prohlašuji, že bych na něj ochotně přispěl. Rád bych se té dostavby totiž ještě dožil.
Josef Potoček, Hradec Králové, bývalý náměstek primátora (1998–2002)
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
