Mám ženu, děti, stabilní práci, ale zažívám krizi středního věku a rád bych na tři měsíce vycestoval

Asi tak poslední rok mám pocit, že se nacházím v krizi středního věku. Mám dojem, že život utíká velmi rychle a já se pomalu začínám utápět v každodenních povinnostech. Mám ženu, dvě děti a stabilní práci, ale poslední měsíce se cítím, jako bych ztrácel kontakt s tím, co mě kdysi bavilo. Jako bych vyhořel… Chtěl bych si víc užívat života, cítit se znovu mladý, zažívat něco nového, co mě opět probere. Uvědomuji si, že mám jen jeden život, ale svazují mě závazky vůči rodině a práci. 

Přemýšlím o tom, že bych na tři měsíce vyrazil cestovat po Evropě. Chtěl bych poznávat nová místa, získat nový pohled na život a nabrat energii. Tento nápad mi však způsobuje velký stres, protože nevím, jak to říct doma. Moje žena a děti jsou pro mě velmi důležité a nechci, aby si myslely, že je zanedbávám nebo že to, co chci, je nezodpovědné. Zároveň se obávám, že by to ovlivnilo moji kariéru, protože mám zodpovědnost v práci a nemám představu, zda si můžu dovolit odejít na tak dlouho. 

Vím, že takový výlet by mě opravdu „nabil“, potřebuji jej coby mentální očistu, ale mám strach, že po návratu bych už nemusel mít chuť vrátit se k běžnému životu a povinnostem, které mě nyní svazují. Mám tyto pocity řešit? Je to rozumné rozhodnutí? A pokud ano, jak to říct rodině a v práci tak, aby to pochopili a přijali? Nevyzní to vysloveně sobecky?