Dej, co máš, a mlč

Kvůli těm jedenácti hektarům půdy je český stát ochoten jít tvrdě na věc. Aby je získal, poslal před lety majitele do vězení, a vyrovnat se za ně nechce ani dnes. Raději dědicům rodinného statku hrozí vyvlastněním.

Souboj Davida a Goliáše. Tak by se dal charakterizovat dlouhý spor statkářky Ludmily Havránkové a státu o směnu pozemků, přes které má vést posledních pět kilometrů dálnice D 11 do Hradce Králové. Majitelka léta upozorňuje úřady, že její půda leží na trase plánované cesty a ona že je ochotna ji vyměnit za jinou. Na její nabídky nikdo neodpovídal, státní mašinerie místo domluvy hrozila vyvlastněním. Až Topolánkův kabinet přišel s věcným návrhem: za „překážející“ pole dá stát farmářce 253 hektarů mimo dálniční trasu. Dohodu stvrdili svým slovem vysocí ministerští úředníci. Ale pak padla vláda.

„Zase se neobtěžovali dát nám vědět. To, že dohoda je neplatná a stát nás přece jen raději vyvlastní, jsme se dočetli až v novinách,“ vzpomíná Ludmila Havránková (61) na konec května, kdy při listování Mladou frontou narazila na proslov nového ministra dopravy Gustáva Slamečky. Čerstvý člen úřednického kabinetu v něm vzkazoval, že jelikož je dohodnutá výměna pozemků pod dálnicí D 11 pro stát nevýhodná, je třeba ji hodit pod stůl a vrátit se k levnějšímu a obvyklejšímu postupu – vyvlastnění.

Osudný…