Jste unaveni neustálou komunikací? Zkuste někomu napsat dlouhý osobní e-mail

Nedávno se mi stala zvláštní věc. Otevřel jsem osobní e-mailovou schránku a v ní na mě čekal... opravdový e-mail. Žádný balast typu reklama, hromadný newsletter či automaticky vygenerované upozornění ze sociální sítě, jaký mi denně plní schránku. Tentokrát šlo o opravdové, nefalšované psaní, s nímž si dal autor práci a očekává, že já při odpovídání udělám to samé. 

Píše mi německá kamarádka žijící v Londýně, se kterou jsme se potkali před dvaceti lety v Anglii na Erasmu a navzdory fyzické vzdálenosti se nám podařilo udržet kontakt. Zkoušeli jsme to různými digitálními nástroji, je to ale právě pravidelná korespondence přes e-mail, která naše přátelství skutečně drží naživu. Mezi jednotlivými zprávami byly pauzy trvající často i pár měsíců, nikdy jsme ale nepřestali docela. Za těch dvacet let jsme si jich vyměnili pár stovek a navzájem se v nich zpravovali o velkých životních zvratech i každodenních maličkostech: o nových partnerech, oblíbené hudbě, stěhování, zážitcích z cest, momentální náladě, brexitu nebo narození dětí. V tom nejnovějším píše o tom, jak prožila léto, že se chystá na změnu profesní dráhy, a taky se svěřuje, že ji coby unavenou matku v poslední době naplňuje tanec. 

Takový e-mail o několika odstavcích je něco speciálního a potěší mě násobně víc, než když dorazí třeba deset nových zpráv na Facebooku. Ale taky rozesmutní, protože se jedná o stále větší vzácnost. Zatímco před dvaceti lety byla moje schránka plná zpráv od skutečných lidí, dnes mi do ní nejčastěji chodí různé automatické notifikace, které ani nevyžadují odpověď. Není na tom nic překvapivého, komunikace, zvláště ta osobní, se prostě přesunula jinam – na různé virtuální chaty, messengery, videohovory – podobně jako se předtím přemístila z ručně psaných dopisů do e-mailů. Díky novým technologiím můžeme komunikovat rychleji, pohodlněji a být ve spojení prakticky neustále. A zároveň cítíme, že o něco důležitého přicházíme.