Každá žena nad čtyřicet zná muže, který je fanoušek Boba Dylana

Večer, kdy Bob Dylan vystoupil na folkovém festivalu v Newportu v roce 1965 s elektrickou kytarou, je považován za jeden z nejskandálnějších koncertů všech dob. Legendy praví, že jej folkové publikum vybučelo, že jej mělo za Jidáše, který zradil folkové hnutí. Vaše kniha Dylan se dal na elektriku!, kterou jste této události věnoval, je historicky co možná nejvěrnější. Nyní ale inspirovala film, který je různých nepřesností plný. Líbí se vám to zpracování?

Velmi. A neříkal bych tomu nepřesnosti, ale umělecká dramatizace. Setkávám se s reakcemi mnoha známých, dylanovských fanatiků i lidí, kteří Newport zažili – a jsou stejné, jaké jsem měl i já. Všichni jsme na film šli s tím, že budeme tvůrce nesnášet za to, co s příběhem provedli. Nicméně z kina odcházíme překvapení tím, jak se nám líbil. Hlavou se nám honí, o kolika věcech jsme se domnívali, že je tvůrci zkazí, ale oni je trefili. A na prvním místě je to hudba.  

Vyznění tedy považujete za věrné – a co Timothée Chalamet? Zpívá a hraje dobře dylanovsky?