Událost týdne: Česko má po více než třiceti letech celovečerní film v Cannes

Hned třemi emotikony exploze uvedl svůj post na Facebooku Státní fond audiovize. Doplnil je oznámením, že v Cannes vybuchla bomba. Expresivně vyjádřená radost státní instituce, jež se stará o financování tuzemské kinematografie, je pochopitelná. 

Do jedné ze soutěží festivalu v Cannes, považovaného za nejprestižnější akci svého druhu, se totiž po více než třech dekádách dostal český celovečerní film. Hraný debut režisérky a scenáristky Zuzany Kirchnerové Karavan o cestě matky a syna s Downovým syndromem po Itálii bude mít v květnu premiéru v sekci Un certain regard. V minulosti v ní vítězili třeba Jorgos Lanthimos nebo Hong Sang-su. Za Česko naposledy v Cannes soutěžila v roce 1994 surrealistická Lekce Faust Jana Švankmajera.

Organizátoři Cannes mají tendenci pěstovat si „své“ autory/autorky. Kirchnerová měla letos dveře o trochu otevřenější díky vítězství z roku 2009 se snímkem Bába ve studentské Cinéfondation. Zatímco naše studentské filmy v Cannes průběžně vidět jsou, „dospělé“ dlouho zůstávaly mimo radar výběrové komise. Radost fondu není spojená jen s tím, že bude konečně vidět dílo, jež stát podpořil v souhrnu téměř 14 miliony korun. Markantní česká nepřítomnost v soutěžích velkých festivalů je letitým trápením tuzemské scény. Českému filmu se nadstandardně vede doma, ale venku se mu zásadněji nedaří. Zatím se tu neobjevil talent podobný třeba Raduovi Judemu, zůstaneme-li v regionu.

Festivaly nejsou přitom jediné měřítko úspěchu. Stejně dobře jím může být právě domácí popularita. Nicméně, postupem času se ze soutěží v Cannes, Benátek a Berlína (stejně jako z nominace na Oscara) staly vysněné mety, které by měly symbolizovat postup porevolučního českého filmu na vyšší level. A také potvrzení funkčnosti koncepce fondu, a tedy dobře utracených peněz. Hlavně je ale Karavan dobrá zpráva pro celý český film – už jen proto, že si v Cannes podtrhnou, že vůbec existuje a že se v něm dějí věci, které třeba stojí za to víc sledovat.