Trump oživuje omyl ze třicátých let, který nadělal víc škody než užitku

Když Donald Trump nastupoval do úřadu, byla ekonomika Spojených států podle většiny měřítek v nejlepší kondici mezi všemi velkými zeměmi. Přesvědčivý růst, nezaměstnanost těsně nad historickým minimem, inflace klesla na zvládnutelnou úroveň a produktivita – živá voda ekonomiky – se zvýšila. Trump tuto prosperující ekonomiku převzal a úplně ji rozvrátil ohromným zvýšením cel. Stalo se už někdy předtím něco podobného? No, tak sebezničujícího ne, ale Smoot-Hawleyho cla byla také zavedena po deseti letech prudkého růstu. Je to příběh, který stojí za připomenutí, lze v něm totiž nalézt překvapivé paralely s dnešní situací.

Na desetiletí po první světové válce léta vzpomínáme jako na „bouřlivá dvacátá“ a z ekonomického hlediska je to výstižné. Roční tempo růstu tehdy přesahovalo čtyři procenta. Nezaměstnanost se po většinu období držela na nízké úrovni. Tón doby udávaly revoluční inovace, které umožnily masovou výrobu automobilů, letadel, telefonů, rádií a filmů. Zrodila se tehdy televize. A také náplasti, podle mnohých největší vynález od dob kráječe chleba. A ten byl mimochodem také sestrojen v této době. Henry Ford zdokonalil systém pásové výroby a určil tím, jak bude vypadat masová tovární produkce v dalších desetiletích. Devadesátá a nultá léta oslavujeme, protože stvořila úplně novou ekonomiku. To samé se dělo v letech dvacátých.

Vyprávěl se tehdy ale i jiný příběh. O tom, jak se vytrácí klíčový americký průmysl, jak se pracovní místa přesouvají do zahraničí a jak kamsi vyprchává americký duch. Až do konce 19. století tvořilo jádro americké ekonomiky zemědělství, které zaměstnávalo většinu pracovní síly. Ještě v roce 1900 pracovalo v zemědělství 40 procent amerických pracovníků. Zemi definovali její svobodní a svrchovaní farmáři. Každý z prvních amerických prezidentů – Washington, Adams, Jefferson – vlastnil a řídil nějakou farmu. Avšak vzestup průmyslu tohle zničil. Do roku 1920 se více než polovina obyvatel přestěhovala do měst a v zemědělství pracovala pouhá čtvrtina Američanů. Americký způsob života byl v ohrožení.

V reakci na úpadek zemědělství se koncem 19. století zrodilo první velké americké populistické hnutí. Na krátkou dobu ovládlo Demokratickou stranu a plamenný populistický řečník William Jennings Bryan se stal třikrát kandidátem strany na prezidenta. V roce 1920 už bylo hnutí oslabené a přelilo se i k republikánům. Avšak v průběhu deseti let získalo zase na síle, když se americké farmy ocitly ve velkých problémech – po letech velkého válečného rozmachu, kdy Amerika živila Evropu, se poptávka prudce propadla, protože evropské statky začaly zase fungovat.