Na ministerstvu se všichni bojí dělat chyby a zároveň všichni hledají chyby

Znám vás jako jednoho z výrazných ministerských úředníků nové generace. Před několika dny jsem si ale přečetl na sociálních sítích, že na ministerstvu školství končíte. Proč? 

Asi hlavním důvodem je větší a větší frustrace. 

Z čeho?

Ta práce je v určitém ohledu hrozně náročná. Máte v ní kus svého srdce, stojí vás hodně síly a prostředí, ve kterém pracujete, je prostě komplikované.

K tomu se ještě dostaneme. Jak jste se vlastně ve službách ministerstva před třemi lety ocitnul?

Vystudoval jsem filozofii. Pak jsem pracoval v management consultingu v BCG, druhé největší globální poradenské firmě, kde jsem dělal čtyři roky projekty pro velké firmy po Evropě. Celou dobu jsem měl ale pocit, že bych chtěl dělat něco, kde nejde jen o vydělávání peněz a kde bych mohl být víc prospěšný ostatním. Tak jsem si řekl, že zkusím dělat veřejnou politiku ve státní správě. 

Co to je veřejná politika? 

Příprava a uskutečňování reforem, modernizace státu. Vzdělávání mi přitom přišlo nejdůležitější. Navíc na ministerstvu školství jsem už chvíli pracoval při vysoké škole a nějaké lidi jsem tam znal. 

Co udělá člověk, který chce pracovat na ministerstvu? Napíše na osobní oddělení?

Ozval jsem se přímo náměstkovi, právě kterého jsem už znal. Ten mi řekl, že je možnost ucházet se o místo ředitele odboru v sekci regionálního školství. Tak jsem se přihlásil. Nevybrali mě a podle tehdejšího zákona o státní službě ani nemohli. Ředitel odboru musel mít zkušenosti ze státní správy. Ten, koho vybrali, se mi ale ozval, sešli jsme se a on mi nabídl místo svého zástupce s tím, že bychom mohli vést ten odbor jako tandem. To se mi líbilo. 

Bylo vám jasné, co přesně budete dělat? 

Přesně ne. Bylo mi jasné, že jde o střední management, že budeme mít pod sebou tři oddělení, zhruba třicet lidí. A věděl jsem, že půjde o realizaci strategických projektů. To jsem už dělal, takže jsem cítil, že mám co nabídnout. Později nám přidali ještě čtvrté oddělení. 

Co tady znamená pojem strategické projekty? 

Ve vzdělávání je strašně důležitá kontinuita a dlouhodobá práce. Jde o to ovlivnit nějakých 180 tisíc učitelů a vytvářet podmínky, aby co nejlépe učili. A tolik lidí lze podporovat a rozvíjet jen dlouhodobě. Nemůžete dělat jednorázové změny, jako když změníte zdanění neřestí a vidíte okamžitý efekt. 

Nižší plat vám nevadil? 

Měl jsem násobně nižší plat než předtím, ale mně to za to stálo. Jednak jsem si už nějaké peníze vydělal, koupil si byt a neměl jsem pocit, že jsou pro mě tím nejdůležitějším. A druhá věc – lákala mě nová zkušenost. V předchozí práci jsem nikdy neměl pod sebou čtyřicet lidí a odpovědnost za něco od začátku do konce. 

Jak rychle jste začal pracovat na tom, na čem jste chtěl? 

Prakticky hned jsem začal pracovat na projektu reformy přípravy učitelů. To byl úkol, který na nás spadl, a já se toho chytil. Měl jsem pocit, že to je třeba udělat.