Měli bychom hledat to, co děti spojuje
S Pavlem Bobkem o zkušenostech z anglického školství a o kompromisu mezi tradičním a progresivním stylem výuky
První hodina na základní škole v nechvalně proslulém londýnském Croydonu pro něj byla hodně náročná. Pak se ale Pavel Bobek zorientoval a z učení pětiletých capartů různého socioekonomického i etnického původu si přivezl bohaté zkušenosti. Jak se vyrovnat s velkými rozdíly ve třídě? Co pomáhá dětem, které vyrůstají v chaosu nebo mají kázeňské problémy? A proč nesouhlasí s tezí, že informace si děti najdou na internetu a máme je učit hlavně kompetence?
Studoval jste a učil v Anglii. Co vás přitahovalo na tamním vzdělávacím systému?
Dlouho jsem se věnoval neformálnímu vzdělávání, učil jsem němčinu a vedl debatní soutěže na Goethe-Institutu, ale lákalo mě přejít na druhu stranu barikády a učit profesionálně. Do Anglie mě zavedly osobní důvody, nicméně nakonec jsem tam vystudoval vzdělávací program zaměřený na práci se znevýhodněným školami, do kterého je poměrně náročné se dostat, a u toho rovněž učitelství.
A pak jste měl možnost si nabyté znalosti vyzkoušet v praxi, když jste začal učit na škole v „jedné z horších čtvrtí jižního Londýna“, jak to popisujete. Mám pocit, že čtvrť Croydon bývá dokonce označována za vůbec nejhorší v celém Londýně, třeba z hlediska zločinnosti. Jaká to byla zkušenost?
Hodně náročná, ale ne nutně proto, že šlo o Croydon, v Londýně jsou i horší mikročtvrti. Když jsem se poprvé ocitnul ve třídě, hned mi bylo jasné, že mám sice základní průpravu, ale že je to dost málo. Ve třídě, která před sekundou fungovala perfektně za vedení mé kolegyně a mentorky, máte najednou děti jak z divokých vajec – a vy jako začínající učitel vůbec nevíte, co s tím.
Co vám pomohlo tyhle obtížné začátky překonat?
Velkorysá podpora, kterou v programu dostanete. Během dvou let studia máte k dispozici hned tři mentory. I když to bylo v Croydonu hodně náročné, věděl jsem, co mám udělat, aby se to zlepšilo. První rok byl náročný, ale už druhý rok, s novou třídou, jsem cítil, jak moc jsem se sám posunul. To je také důvod, proč se dnes v těchto otázkách angažuju v Česku – vím, jak důležité je, aby učitelé měli podporu a na všechno nemuseli přicházet sami. A my jsme pak zbytečně učitele a učitelky neztráceli.
Základní školu v Croydonu jste si vybral sám, nebo vás tam poslali?
Nevybíráte si předmět ani školu. Takže já jsem měl najednou učit matematiku, ale i angličtinu na prvním stupni londýnské školy, byť jsem sám tenhle jazyk ovládal tak na devadesát procent. Ale také mě mohli poslat učit třeba dějepis do Birminghamu. Anglické děti chodí do nulté třídy už ve čtyřech letech, takže když jsem učil první třídu, měl jsem na starosti třicet pětiletých capartů, tedy vlastně školku. Kromě vlastního kurikula, které je často náročnější než u nás, se učí základní věci: jak zdravit, jak se chovat…
Jaká byla skladba žáků?
Byly tam děti z celého světa, takže hned na první pohled třída vypadá jinak než běžná česká. Ale jen na první pohled. Ty děti samozřejmě vypadají různoroději než u nás, ale jinak jsou českým dětem velmi podobné. Ostatně v české škole mám kolegyni z Indie a ta to říká taky.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu