Tři velké chyby demokratů

Na první pohled je vysvětlení výsledku amerických voleb jasné: je to součást letošní globální vlny nevole proti vládnoucím politikům, pronásledovaným pocovidovým zmatkem a inflací. Britští konzervativci proměnili pohodlnou většinu v nejmenší počet poslanců za dvě stě let stranické historie. Německá vláda, stále nepopulárnější, se rozpadla. Strana francouzského prezidenta Macrona utrpěla porážku v parlamentních volbách. Volby v Jižní Koreji ovládla opozice, a dokonce i v Japonsku tamní liberální demokraté, vládnoucí téměř bez přestávky od roku 1955, přišli o většinu. Může se zdát, že o kandidatuře Kamaly Harris, představitelky současné vlády, bylo také rozhodnuto předem.

Ale Harris mohla trend zvrátit. Hospodářství se daří v Americe lépe než v jiných zemích. Nezaměstnanost je nízká, mzdy rostou, inflace klesá, produktivita stoupá. Co víc, politik Donald Trump má hodně předností, ale taky hodně slabin. Po 6. lednu 2021 byla jeho obliba slabých 33 procent. O rok později ho Joe Biden v průzkumech hravě porážel. A pak přišlo rozhodnutí Nejvyššího soudu o potratech a volby v roce 2022, kde republikáni pohořeli a trumpovci obzvlášť. Trump byl neoblíbený mezi voliči i mezi republikánskými straníky. Vedl v tu chvíli stranu, která v roce 2018 přišla o většinu ve Sněmovně reprezentantů, v roce 2020 o většinu v Senátu a o prezidentství a v roce 2022 dostala historicky na frak.

Demokraté na tom od Trumpova příchodu na scénu nikdy nebyli líp. Ale promrhali to. Harris prohrála v absolutním počtu hlasů o 1,5 procenta, jako první demokrat od roku 2004.