O odměnách a lidech

Ministryně obrany Jana Černochová před několika dny oznámila, že příslušníkům Armády České republiky je nezbytné přidat, aby neodcházeli v době, kdy jsou nejvíce potřební. Následně logicky zareagoval policejní prezident i ministr vnitra s požadavkem pro bezpečnostní sbory – koneckonců, pro stát je vnitřní bezpečnost stejně důležitá jako ta vnější. 

O těchto odměnách by měla rozhodnout vláda. Několik měsíců před volbami se tak rozehrává další kolo aktivity, kterou stěží můžeme považovat za racionální a tolik potřebnou debatu o platech ve veřejných službách a správě. Není vůbec pochyb o tom, že příslušníci armády a bezpečnostních sborů jsou důležití a že si důstojné odměňování zaslouží. Nejde ale jen o ně. 

Za poslední roky to není poprvé, kdy vláda namísto komplexní debaty o platovém odměňování pouze mimořádnými odměnami kompenzuje situaci některé skupiny zaměstnanců či příslušníků, a hasí tak největší požáry. Připomenout můžeme například zaměstnance soudů a státních zastupitelství nebo úřadů práce, o specifické situaci u jednotlivých profesí ve zdravotnictví a školství ani nemluvě. Teprve tam, kde tristní situace dojde až k mediálním prohlášením a stávkové pohotovosti, se začnou „hledat peníze“.

Jenže celý systém správy věcí veřejných a poskytování veřejných služeb by měl fungovat jako promyšlený a soudržný korpus. Vnitřní rozdíly v pracovních podmínkách a odměňování by měly dávat smysl a nebýt výsledkem toho, co se v ten který okamžik jevilo jako politicky neudržitelné.