Český poklad lithium

Všechno, co vidíte, bude srovnáno se zemí,“ konstatuje čtyřicátník Ladislav Branda a ukazuje na budovy za drátěným plotem – sklady, tovární halu i rozlehlou majestátní vilu. Průmyslová zóna Dukla mezi Teplicemi a Dubím se rozkládá pod Krušnými horami, v místech bývalého hnědouhelného dolu, v regionu těžce postiženém těžbou uhlí i chemickým průmyslem. Přesto v zalesněném okolí vládne klid, který v ospalém odpoledni slunného podzimního dne ruší jen občasný automobil. Příjezdovou silnici lemují rodinné domy a les, v zóně jsou čisté a nehlučné provozy, fotovoltaika nebo výroba desek pro kuchyňské linky. Lidé, kteří tu bydlí nebo nakoupili stavební pozemky, věřili, že to tak zůstane – dokud se nedozvěděli o změnách, které se na ně řítí.

Začalo se na ně zadělávat už v prvohorách, před 300 miliony let, v době, kdy neexistovala Evropa, Krušné hory ani Podkrušnohorská pánev s ložisky relativně mladého třetihorního uhlí. Hluboko pod zemí tehdy utuhlo magma v podobě žulové kopule, díky těkavým látkám a horkým vodním roztokům obohacené o křemen a slídu, lesklou třpytivou složku každé žuly. A právě krušnohorská slída, podle osady Cínovec nazývaná cinvaldit, obsahuje bohatství, o které tu jde. V horách nad námi se nachází ložisko lehkého a měkkého kovu, který v čisté formě plave na vodní hladině a dá se krájet nožem – lithia, strategické suroviny dneška.

Bez lithia se neobejdou baterie elektromobilů, na nichž má být založena doprava budoucnosti, ani velká bateriová úložiště energie, jejichž vybudování je jednou z podmínek přechodu na zelenou energetiku. Poptávka po lithiu poroste – a nejen Česko, ale i celá Evropa může mít problém. Až 90 procent lithia se těží a zpracovává v pouhých třech zemích: Austrálii, Chile a Číně. Změnit to je v zájmu celé Evropské unie. Těžbu a zpracování cenného kovu tak zařadil začátkem září premiér Petr Fiala mezi šest strategických oblastí, které mohou změnit Česko k lepšímu. Ložisko pod Cínovcem obsahuje údajně tři procenta světových zásob lithia a případná těžba by dokázala ročně pokrýt výrobu baterií pro až 800 tisíc elektromobilů.

Na první pohled jde tedy o skvělou příležitost, jenže je tu několik problémů – a na další si stát podle všeho sám zadělává. Geologické procesy v prvohorách se činily slušně, ale možná ne dost. Vydobýt lithium z žuly je obtížné a kilogram té cínovecké nazývané greisen obsahuje jen asi dva až čtyři gramy cenného kovu, což je nízká koncentrace. Například ložiska v Jižní Americe nabízejí mnohem příznivější podmínky, takže není zcela jisté, že se těžba na Cínovci přes rostoucí poptávku vyplatí.

Další potíž je v tom, že vytěžená ruda se má zpracovávat právě v průmyslové zóně Dukla a Ladislav Branda není sám, kdo se bojí hluku, prachu a dalších dopadů. Těžařům se už podařilo dostat se do hlubokého konfliktu s místními obcemi, které plány odmítají – a ve snaze je přinejmenším výrazně pozdržet mají dokonce podporu hejtmana. Nejde tak jen o příběh lithia, ale i toho, jak je Česko schopno využít příležitostí; co umí systémově udělat pro jejich naplnění a zároveň jak dokáže předcházet očekávaným potížím.

O potenciálu lithia se ví nejméně od roku 2015, kdy podnikatel Elon Musk označil tento cenný kov za nový benzin. O dva roky později se v Česku strhl poprask, když část politiků v čele s Andrejem Babišem začala mluvit o „tunelu za dva tisíce miliard našich peněz“, protože lithium měl na Cínovci těžit soukromý zahraniční investor. V roce 2020, v době, kdy byl Babiš premiérem, tak vykoupil ČEZ v projektu většinový podíl a stát získal nad lithiem částečnou kontrolu. Času už tedy bylo relativně dost, přesto nejasností kolem budoucnosti krušnohorského lithia neubývá – a nic na tom nemění ani skutečnost, že vláda chystá hned dva zákony, které mohou těžbu prosadit silou.

Znásilnili nás

V horách v okolí Cínovce je ticho ještě hlubší než kolem Dukly. Vládne bezvětří, což je na náhorní planině ve výšce přes 800 metrů výjimečný úkaz, a nebýt osamělého vrtného zařízení, které se připravuje k dalšímu průzkumu, návštěvníka by ani nenapadlo, že v hloubce 150 až 450 metrů se skrývá lithiové ložisko. Ze dvou třetin je na českém území, zbytek se nachází v Německu.

Podle pracovníků firmy Geomet, která má českou část těžit, klid kolem Cínovce nic nenaruší ani v budoucnu. Dobývání rudy i její drcení proběhne v podzemí a hluk z trhacích prací, prach ani zplodiny prý z dolu unikat nebudou. Transport horniny důlními chodbami zajistí tichá vozidla na baterie. Ruda se v podzemí nadrtí na hrubý štěrk, ale prach zachytí filtry. A hlavně, přístup do nitra hor získají horníci dvěma vodorovnými štolami vyraženými z lesní lokality na krušnohorských svazích, nikoli svisle z okolí Cínovce, takže obyvatelé obce ani turisté nic nepocítí. Zdejší usedlíci sdružení ve spolku Cinvald se obávají i toho, že kvůli těžbě zmizí voda ze studní a místních cenných rašelinišť, pracovníci Geometu však reportéry Respektu ujišťují, že se to nestane.

Rozdrcenou horninu má pak do údolí svážet osm kilometrů dlouhý pásový dopravník či lanovka, končit by měl ve zmíněné zóně Dukla. V úpravně rud, v niž se má zóna proměnit, se bude hornina dál drtit, mlít a vystavovat žáru v peci. Přidávat se pak budou chemikálie, které odstraní nečistoty. Výsledkem má být takzvaný lithný karbonát, který už lze nabídnout výrobcům autobaterií nebo jej prodat na světových trzích. Pokud jde o dopady na okolí, podle Geometu se opět není čeho bát: „Úpravnu můžeme srovnat s provozy v okolí, jako jsou sklárny, porcelánky nebo cementárny,“ říká manažer projektu Daniel Doubrava. „Dělají se hlukové a rozptylové studie; pokud nějaké zařízení vydává určitý hluk, bude muset být odhlučněno tak, aby byly dodržené limity podle českých norem.“