Stokrát čtyřicet dva

Pod zříceninou Turňanského hradu na východním Slovensku postává hlouček mužů s odhodlaným výrazem ve tváři. Na dobové fotografii vypadají značně nesourodě, někteří v tričku a dlouhatánských trenýrkách, jiný ve vojenské uniformě či s ušankou na hlavě. V popředí hypnotizuje hledáček kamery celý v bílém jistý Karol Halla, atlet-běžec, muž pevné postavy a přísných očí podtržených slušivým knírkem. 

Píše se 28. říjen 1924, za chvíli se od skupiny odtrhne osm odvážlivců a vyběhne směrem ke 42 kilometrů vzdáleným Košicím. Právě Halla doběhne o více než tři hodiny později do cíle první. Na tamním stadionu dostane věnec, vojenská kapela zahraje pochod, ozvou se dělostřelecké salvy. Ale především bude založena pozoruhodná tradice. Košický maraton, známý jako Mezinárodný maraton mieru, se totiž ve východoslovenské metropoli od té doby běhá dodnes.

To není nic samozřejmého. Košický maraton, jehož jubilejní, stý ročník se konal právě o uplynulém víkendu, je totiž vůbec nejstarším novodobým maratonským během v Evropě. Tradicí se mu vyrovná pouze maraton v americkém Bostonu, přičemž někteří hnidopichové tvrdí, že by si na světové prvenství neměl činit nárok, protože dlouhá léta nedodržoval předepsanou vzdálenost trati 42 kilometrů a 195 metrů – byl o trochu kratší. V Londýně rovněž odvážní běžci vyběhli na trať dříve než v Košicích, ale tradice pak byla nadlouho přerušena. Na východním Slovensku se naopak daří běh organizovat prakticky nepřetržitě. Když byl v říjnu 1938 kvůli mnichovským událostem jeden ročník zrušen, přijelo přesto do města několik běžců, kteří nemohli uvěřit, že se již tehdy tradiční běh tentokrát nekoná.