Ač je Amerika plná aut, moje malé syny v New Yorku spíš fascinovala síť veřejné dopravy, a srážka se světem motoristů nás paradoxně čekala až letos – v Praze. Je to obsáhlé téma, potřeba je totiž probrat nejen, jestli jsou nejhezčí italská auta, kdy už se přestane těžit ropa a proč nemá víc aut elektromotor.
Bez varování se nám tam tematicky vkradla i krize středního věku: proč z tolika těch evidentně nejdražších, nápadných a rychlých vozů skoro vždy vystupují pánové, kteří vypadají téměř identicky? Proč z těchto aut nevystupují stárnoucí ženy? Fenomén krize středního věku vyvolává zajímavé otázky o složitosti maskulinity: jde o vyjádření vlastní výjimečnosti, nebo naopak o snahu zapadnout do určitých kruhů? Nakolik je hlubší touha po mladistvosti a vitalitě propletená s řevem silných motorů? Cítí se pánové s takovým autem středem pozornosti, a tudíž mužnější? A co je myšleno tím být mužný?
Našlapuji opatrně, protože nastiňovat třem osobám ve věku mezi třemi a sedmi lety, co to znamená být muž, úplně netoužím. Možná bude lepší se zaměřit na to, co by to být nemělo: Touha ovládat lidi kolem sebe? Potlačené emoce spojené s mužstvím, které mohou vést k agresivitě?
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
