Právo na ztracené nervy

Těch videí, na nichž klimatičtí aktivisté coby rytíři smutné postavy pomalou chůzí nebo sezením na asfaltu blokují silnici, už jsem viděl hodně, ale to, které minulý týden kolovalo na Twitteru, bylo jiné. Několik postav oblečených do výstražných vest sedělo s roztaženým transparentem na silnici a bránilo v jízdě kamionu. Z něho vyběhl rozčilený řidič a snažil se aktivisty odtáhnout stranou. Pak se nad jednoho naklonil a napřáhl pěst. Mladík si rukama zakryl hlavu a pasivně čekal, jestli padne rána. Nepadla. Řidič se vrátil do kabiny. Tam natúroval motor, rozjel se, asi metr tlačil jiného sedícího aktivistu po asfaltu a dupnul na brzdu, až se odpružená kabina náklaďáku prudce zhoupla. 

Organizace Poslední generace, která blokády dopravy organizuje, napsala později k tomuto videu na Twitter: „Jak večer oznámila policie, řidič se sám přihlásil na policii v Grimmenu. 41letý Němec je nyní vyšetřován pro prvotní podezření z pokusu o nebezpečné ublížení na zdraví a nebezpečného zásahu do provozu. Policie mu zabavila řidičský průkaz.“

Pohled na mladíka tlačeného nárazníkem obrovského kamionu po asfaltu je děsivý. Divák jen čeká, kdy se nohy sedící postavy zvrátí a zaklíní pod nárazník, předek auta ji přitlačí k zemi a převálcuje. To je samozřejmě příliš nebezpečná hra, kdy může jít o život. Víme, co by měl řidič, který je toho času v práci, správně udělat: respektovat situaci na asfaltu, zatáhnout ruční brzdu a prostě si dát vynucenou pauzu, ať si to s aktivisty vyřídí někdo jiný – nejspíš ti, kteří zodpovídají za průjezdné silnice.

Já ale při pohledu na video a citovaný tweet přemýšlel o něčem jiném – jak by na tuhle překážku reagoval můj táta, který se celý život živil jako řidič nákladního auta. Uměl jsem si najednou představit, že by možná ve stejné situaci reagoval jako německý šofér: ujely by mu nervy, jednu jim vlepil nebo výstražně šlápnul na plyn. Dolů pod auto na zem totiž není z místa řidiče vidět a představa, že si tam někdo sedá, je pro řidiče krajně stresující. Takže by táta možná taky takhle zuřivě za- zmatkoval a stejně jako německý kolega by přišel o řidičák a o práci. Anonymní obsluha twitterového účtu Poslední generace by napsala spokojený tweet o jeho potrestání, ale kam by to posunulo boj za záchranu klimatu? Nejspíš nikam.

Připusťme, že je planeta v problémech (v čase, kdy Athény a Řím ohřívají čtyřicítky, by to nemělo být tak těžké). Připusťme i to, že nervy nemají právo ztrácet jen blokovaní řidiči, ale i ekologicky citliví lidé, kteří nechtějí pasivně čekat, až klimatická krize propukne plnou silou. Dá se zkrátka respektovat, že někdo nechce připustit, aby musel jednou na otázku „co jsi dělal proti rozvratu klimatu?“ odpovědět, že nic.

Blokování dopravy přitom není úplně hloupá strategie. Může sloužit jako alarm pro ty, kterým zatím nic nedošlo. Navíc o desítky minut zpožděná cesta autem je v dnešní dopravě poměrně banální událost, se kterou ve velkých městech každý počítá. V čem je tedy problém?

Nutit občanským protestem politickou reprezentaci měst, aby přestala dělat dopravní politiku z časů, kdy o změně klimatu nikdo neslyšel, vypadá jako legitimní postoj. Aktivisté ale musejí počítat s tím, že jde o riskantní hru. Brát si jednotlivé řidiče jako rukojmí a radovat se nad tím, že ztratí práci, může pomoci vystupňovat společenský konflikt, který všechno kolem ochrany klimatu jen zhorší. Vyvolá chaos a možná smete ze scény to, co z konsenzuální politiky bylo zatím dosaženo.