Pohyb silou myšlenek

Bernardeta Gómez ukazuje prstem na černou čáru na bílém listu papíru. „Tady ji vidím,“ říká. Sedmapadesátiletá Španělka je přitom již déle než deset let nevidomá – když jí bylo dvaačtyřicet, oční neuropatie jí zničila nervové dráhy spojující oči s mozkem. Na španělské Univerzitě Miguela Hernándeze v Elche jí však dokázali alespoň přechodně, po dobu laboratorního experimentu, vrátit zrak. Využili k tomu takzvané rozhraní člověk-počítač (BCI, body computer inferface), tedy zařízení schopné vytvářet umělé elektrické signály a nabízet je mozku, nebo naopak signály z mozku přenášet na mechanický přístroj.

Podobných experimentů přibývá. Nevidomí díky nim znovu částečně vidí, ochrnutí mohou s pomocí exoskeletů řízených silou myšlenek učinit alespoň pár kroků, nové typy high-tech protéz dokážou zprostředkovat cit v končetinách. Otázka je, kdy výzkum opustí laboratoře a začne skutečně pomáhat nemocným.

Nepřetížit mozek

Miliarda lidí na světě – tedy kolem 15 procent obyvatel Země – trpí nějakým handicapem. Poranění míchy, Parkinsonova nebo Alzheimerova choroba, narušený zrak či sluch, ztráta končetiny… Právě jim může pomoci vývoj rozhraní BCI, doprovázený rozvojem strojového učení i neurověd.

Pokud jde o zrak, již léta se vědci snaží vyvinout protézy sítnice. Videokamera v brýlích natáčí obraz a přes elektrody implantované do oka signál předává zrakovému nervu (podobně dnes fungují třeba pokročilé kochleární implantáty pro zlepšení sluchu). Jenže zmíněná pacientka v…