Jak a k čemu využít současnou pandemii? Co ukázala, že nefunguje a stojí za to zlepšit?

Tomáš Hudeček, sociální geograf, bývalý pražský primátor

Tisíce věcí, které by si vyžádaly tisíce řádků textu. Ale většina toho, co se ukázalo, vlastně vůbec není nová. Posuďte sami:

Potvrdilo se, že pravda není nikdy černobílá. Tedy že virus skutečně existuje a zároveň na druhé straně že všichni opravdu na něj nezemřeme. A tedy že se pohybujeme někde mezi záchranou co největšího počtu životů za cenu co nejmenších nákladů, neboť tyto peníze také zachraňují životy, jen jinde. Není třeba se kvůli různým a oběma správným těmto pohledům častovat debilem.

Potvrdilo se, že příprava rovná se půl úspěchu. V Česku máme bohužel tendence řešit naši i obecnou resilienci vždy až po krizi či pohromě, někdy ani to ne. Po povodni a blackoutu v Praze v roce 2013 k nám přijeli pro know-how specialisté z Asie. Kolik expertů poslalo Česko do Asie po epidemiích na počátku milénia? A kolik po letošních jarních událostech?

Potvrdilo se, že dnes nestačí mít pouze dva stavy řízení země (a regionů a měst) – tedy v období klidu a v období krize –, když eskalace většiny dnešních problémů má kontinuální ráz, s čímž roste kontinuálně i akutnost rychlých rozhodnutí.

Potvrdilo se, že odpovědnosti máme u nás tendenci se stále více vyhýbat. Částečně za to může složitější svět, částečně je to však o lidech, a to zejména v nejvyšších veřejných funkcích. Je totiž rozdíl zodpovídat se šéfovi a lidem.

Potvrdilo se, že jakmile politik ztratí důvěru – nakolik ho to může štvát –, nemá dále…