K čemu by nám byl ombudsman Křeček?

Některé státní instituce ocení člověk teprve ve chvíli, kdy je potřebuje. Do té doby se zdají nedůležité, neviditelné, drahé, zbytečné. Patří k nim i veřejný ochránce práv, známý jako ombudsman. Proč si vlastně téhle instituce všímat? V Česku už nevládne tajná policie, nikdo nevyráží na svévolné domovní prohlídky, nevozí vzpurné občany uprostřed noci za město do lesa a kritici režimu nekončí bez možnosti se bránit v kriminále. Nebylo by tedy těžké propadnout pocitu, že speciální obrana lidských práv není v demokratickém Česku potřeba.

I široká polistopadová svoboda ale ukázala něco jiného. K porušování lidských práv a důstojnosti dochází i v běžných demokratických poměrech, akorát pokud si jich chceme všimnout, potřebujeme kromě znalosti zákonů i zvýšenou citlivost a vyvinutý druh pozorování. Děje se obvykle lidem, kteří se mohou obtížně ozvat a bránit: dětem, zdravotně postiženým, cizincům, lidem pod tlakem nouze odkázaným na úřady. Slušné státy, kterým záleží na důstojnosti svých obyvatel a chtějí se pojistit proti riziku jejího porušování, si proto zřizují úřad ombudsmana jako speciální druh služby, kterou – jak již bylo řečeno – občané obvykle ocení teprve ve chvíli, když se sami ocitnou v úzkých. Obecně platí, že státy, kde je možné se obrátit na veřejného ochránce práv jako na nezávislou instituci vybavenou řadou pravomocí včetně možnosti kontrolovat státní úřady a navrhovat změny zákonů, poskytují svým obyvatelům vyšší ochranu a právní jistotu.

K takovým státům…