Konec Roberta Fica

Byla to velká volební noc. Na Slovensku končí jedna éra, temná éra Roberta Fica. A i když to bude mít příští vláda hodně těžké, země dostala příležitost k zásadní změně. Víceméně čtrnáct let (s krátkou přestávkou v období 2010–2012) všichni věděli, že moc svírá jeden muž a jedna strana. Ti, co jim bezskrupulózně sloužili, nyní ztrácejí krytí. To může přinést pohyb, který bude přesahovat rozměr klasického předávání moci. Králem voleb 2020 je Igor Matovič, v parlamentu budou chybět liberálové a poprvé i maďarská strana.

Tvůrce?

Rozchod s dosavadní vládní politikou je skutečně drtivý. Dvě ze tří koaličních stran (SNS a Most-Híd) se nedostaly do parlamentu a Směr ztratil třetinu svých voličů oproti minulým volbám. Předseda strany Robert Fico dokonce získal výrazně méně preferenčních hlasů než Peter Pellegrini. Nepomohlo tak ani kupování voličů těsně před volbami, kdy kabinet prosadil třinácté důchody. Důvod pádu vládních stran nespočívá jen v korupčních aférách a změně atmosféry po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Lidem se přes různé účelové kroky nežije lépe. Zdravotnictví i školství jsou ve velmi špatném stavu, některé regiony jsou silně podfinancované, cítí se zapomenuté.

Igor Matovič získal obdivuhodných pětadvacet procent hlasů. Jak se to stalo? Od vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové se vedla debata o tom, že je třeba lidem vrátit „unesený stát“. Odstřihnout mafii od politiky a justice. Média, opoziční politici, občanská společnost – všichni spustili drtivou kritiku režimu Roberta Fica, přibývalo příkladů a svědectví o prorůstání organizovaného zločinu do politiky. Igor Matovič měl oproti ostatním výhodu, že s korupcí bojoval už deset let. Navíc má mimořádný cit pro kampaň, populistická gesta i práci se sociálními sítěmi, takže umí přitáhnout pozornost. Vedle toho také chytře vzkázal voličům fašisty Mariána Kotleby, že jim nabízí své služby v boji proti systému. Neštítí se jich, ale zároveň jim nenadbíhá xenofobií. Garantoval také sociálně citlivou politiku. Zdá se, že to zafungovalo.

Všechny teď ale zajímá jediná otázka. Dokáže se věčný „bořič“ překlopit do tvůrce? V minulosti Matovič často ostře útočil na vládní ale i partnerské opoziční strany. Tu a tam působil jako muž, který se neumí ovládat - a když je v úzkých, seká kolem sebe bez ohledu na následky. Bude schopen s ostatními spolupracovat? Potlačí své ego?

Odpověď zná jen on sám, ale jeho úspěch je tak výrazný, že se z odpovědnosti prostě nemůže vyvléct. Pokud vláda nevznikne, pakliže se rozpadne, nebo bude drhnout, za vše ponese přímou odpovědnost. Slovensko má ve svých rukou. Proto se dá očekávat, že udělá pro úspěch příští vlády maximum. Jeho první vyjádření naznačovala, že si to uvědomuje.

Chybná taktika

Úspěch Matoviče potvrzuje světový trend odklonu od klasických programových stran. Častěji dnes uspějí ti, kteří dokáží nejlépe „osedlat“ společenskou náladu a mluví srozumitelným lidovým jazykem.

Původní lídři protificovské kampaně PS/Spolu začali postupně ztrácet dech. První větší zádrhel nastal ve chvíli, kdy s nimi odmítl vytvořit volební koalici bývalý prezident Andrej Kiska a šel se svým uskupením Za lidi sám. Poškodil tak všechny tři strany, protože to naznačovalo spory, neochotu potlačovat vlastní ambice. A hlavně, ztratily konkurenční výhodu.

Toho využil Matovič, který měl původně (ještě před pár měsíci) ve volebních modelech jen kolem pěti procent. Pak začal stoupat a Kiska slábnout. V táboře liberálnějších stran zavládla panika, že se bývalý prezident nedostane do parlamentu. Ve všech anketách velká část voličů říkala, že váhají mezi PS/Spolu a Za ľudí. Někteří pak oznamovali, že sice chtějí ty první, ale podpoří druhé, aby nevypadli. A tak se stalo, že mimo parlament jsou zřejmě PS/Spolu.

Jako koalice dvou stran potřebovala sedm procent, získala ale jen 6,97. Kdyby šla do voleb trojkoalice, hranice pro vstup by zůstala stejná a s Kiskou by měla přes jedenáct procent. Bylo by to třetí nejsilnější uskupení v parlamentu.

Je evidentní, že jakmile voliči viděli, že tyto strany nebudou hrát o vítězství, dali přednost Matovičovi. I dosavadní bašty liberálních stran (zejména Bratislava) volily jeho hnutí. A to přesto, že jde o silně konzervativní projekt. Všechny tyto posuny by si měly dobře analyzovat české politické strany, byť jsou slovenské reálie v mnoha ohledech specifické.

Za slušné Slovensko

Ještě než se dostaneme k možné budoucí vládě, je třeba zmínit jeden velmi silný protificovský a protifašistický  faktor. A tím je občanská společnost. Bez ní by totiž k tak výraznému obratu nikdy nedošlo. Začalo to zejména po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, tehdy se začali občané probouzet k nebývalé aktivitě, která jim vydržela až dodnes.

Nedlouho před volbami vznikla silná a výborně natočená videa sportovců, rapperů či folkloristů proti fašismu. Velká část veřejně aktivních lidí se vyjadřovala ve stejném duchu. Vše pak ještě posílil projekt Budem voliť, který na stejnojmenné stránce publikoval videa známých osobností a influencerů ze sociálních sítí, kde říkají, proč jdou volit (aniž by říkali koho). Na stránku mohl svá videa zavěsit kdokoli. Projekt cílil na mladší voliče a-  zdá se, že úspěšně. Fašista Marián Kotleba zůstal se svou stranou na osmi procentech, ačkoli původně směřoval k jasnému dvojcifernému výsledku.

Proti korupci

Kdo tedy bude na Slovensku vládnout? Těžko říct. Vítěznému uskupení OĽaNO by k většině stačily jako koaliční partneři SaS a Za ľudí, ale Matovič prohlásil, že by rád ústavní většinu, ke které potřebuje populistickou, nečitelnou a xenofobní stranu Sme rodina. Uvidíme, co na to zbývající strany. A také uvidíme, jestli bude klub OĽaNO jednotný, protože jde o velmi nesourodý tým. Už v minulosti několik poslanců odešlo, což se může snadno zopakovat.

Jedna věc ale je jistá, Matovič bude chtít zásadní očistu země. Nejenže ho kvůli tomu lidé volili, ale je to jeho životní projekt. I proto chce onu ústavní většinu, aby se stát podařilo změnit od základu. A ze stejného důvodu také oznámil, že jeho hnutí musí mít ministerstvo vnitra. Velké změny se nedělají snadno, ale “klany” napojené na Směr se mají rozhodně čeho obávat. Revoluce je silné slovo, nicméně Slováci nemohli říct jasnější Dost!

Češi si kladou logicky otázku, je toto příklad, jak porazit Babiše? Ano i ne. Voliči potřebují vidět někoho, kdo má šanci vyhrát, pak jsou ochotní změnit preference. Ale to se u nás zatím neděje. Žádná strana nemá auru vítěze a žádná nenabízí nápaditou kampaň. Většina výzkumů veřejného mínění také ukazuje, že Češi se cítí být spokojení. Pozitivně hodnotí svou ekonomickou situaci, což je významný faktor.

Ale vše se může rychle změnit.