Češi bez uhlíku

Plechová vrata od obecní výtopny v Hostětíně jsou zatím zavřená na petlici a visací zámek. Uvnitř je ticho a klid – voňavá hromada semletého dřeva čeká na svoji chvíli, která se už blíží. „Topit začínáme obvykle někdy v říjnu. Když průměrná teplota venku klesne pod 13 stupňů,“ říká při exkurzi jeden z kotelníků Petr Kucka.

Hostětín leží hluboko v podhůří Bílých Karpat. Dál směrem na východ se venkovská krajina prudce zvedá směrem k lesu, za ním po dvou hodinách chůze do kopce začíná Slovensko. Když tady, na konci světa, plynaři v devadesátých letech plánovali rozvody potrubí, malý Hostětín s dvěma stovkami obyvatel se do jejich map ne a ne vejít. Za obcí proto místo plynu vyrostla výtopna na dřevo, ze které vedou pod zemí trubky do všech domků, a tak se o teplo ani o teplou vodu v zimě nikdo nemusí doma starat.

To, co v Hostětíně shodou náhod funguje už přes 20 let, je dnes opět v kurzu. Slovácká ves stlačila svoji spotřebu fosilních paliv na minimum a tím skoro zlikvidovala i svoji uhlíkovou – nebo jak se dnes častěji říká „klimatickou“ – stopu. Česko jako celek nemá na tomto poli moc velké výsledky ani ambice, místy ale umí zajímavě překvapit.

Nikdy nebyl problém

Zpracovat vlastní dřevo a topit s ním je dnes na venkově obvyklý recept, jak ušetřit. Radim Machů by nejspíš za normálních okolností musel pro domek svojí maminky obstarávat totéž, v Hostětíně to ale není třeba – horkovodní potrubí vede z kotelny až do domu, takže topná sezona probíhá bez starostí, bez zplodin domácích topenišť a v neposlední řadě i za rozumnou cenu.

Účet za teplo a teplou vodu v menším zatepleném domě Radim Machů vyčísluje na 16–18 tisíc korun ročně. Podle tabulek na webu Našeteplo.cz, porovnávajícího ceny dálkového vytápění napříč republikou, vychází Hostětín o třetinu levněji než plynové topení v blízkém Slavičíně nebo třeba v Brně. Zkoušet ušetřit domácím pálením dřeva, uhlí nebo odpadů proto už nikoho z místních nenapadne. „Ceny jsou nastavené tak, aby kryly náklady a aby nikdo nemohl říct, že topení vyjde draho,“ říká k cenové politice Radim Machů, v Hostětíně jeden ze zastupitelů a člen týmu, který se o kotelnu stará.

Zařízení je v provozu od roku 2000 díky nadšení místních, kteří okoukali model lokálního centrálního vytápění na dřevo v Rakousku. Za 20 let selhalo jen jednou, na jeden den. Místní mají doma pro tyto případy pořád svoje kotle na dřevo, kterými si mohou i přitápět. V létě si vodu ohřívají v elektrických bojlerech. Výtopna je postavena tak, že nepotřebuje stálý dozor. Drcenou dřevěnou štěpku do kotle sypou jednoduché strojové podavače, k nimž je třeba palivo nahrnout jen jednou za pár dnů. Hlavním dodavatelem je nedaleká pila, pro kterou větve, kůra a další odpadové dřevo nemají užitek. Po nástupu kůrovcové kalamity je paliva dost se slevou kolem 20 procent oproti dřívějším časům. Že by jednoho dne došlo, z toho místní vzhledem k množství okolních lesů a tradici topit dřevem strach nemají. „V našem kraji nikdy s dřevem problém nebyl,“ shrnuje Radim Machů.

V zemi, kde se z uhlí loni vyrobilo 43 procent proudu a běží na něj i velké teplárny, může malý Hostětín vypadat jen jako nedůležitá libůstka z periferie. Dálkové topení biomasou nebo bioplynem ale už není zas taková rarita. Funguje například v Třebíči, Žatci, Pelhřimově či Kutné Hoře, částečně i v Plzni nebo Mladé Boleslavi. Na přechod ke dřevu z městských lesů se chystá také hlavní teplárna v Brně. V Rakousku stojí na venkově podobných dálkových výtopen přes tři tisíce.

Kotelna v Hostětíně patří obci, za připojení se díky nejrůznějším dotacím platilo jen 30 tisíc korun. Na námitku, že bez dotací nejde o ekonomicky životaschopný projekt, zastánci biomasy namítají, že rozvody plynu byly na začátku také dotované a že podporu má v energetice kdekdo – včetně velkých konvenčních zdrojů, u kterých se tiše přehlížejí věci jako škody za zdraví a životním prostředí nebo nedořešený rébus s ukládáním vyhořelého, leč stále smrtelně nebezpečného jaderného paliva. Ve prospěch biomasy oproti uhlí mluví navíc poslední dobou i čísla, hlavně zdražování emisních povolenek. Uhelné teplárny je měly donedávna v Česku od státu zadarmo, ale příděl se postupně ztenčuje a s tím stoupá i cena. „Máme spočítáno, že přechod na biomasu nebude znamenat žádné náklady navíc,“ říká k městským plánům náměstek brněnského magistrátu Petr Hladík.