Británie jako laboratoř

Je docela dobře možné, že z Evropské unie lze odejít, vztyčit znovu hranice a oprášit „ztracenou suverenitu“. Má to ale jeden háček: krok se nedá provést bezbolestně, naopak. V podstatě to znamená přebudovat významnou část ekonomiky, jež se náhle ocitne bez volného přístupu na největší světový trh. Když se chce, všechno jde, stačí zatnout zuby, utáhnout opasky a trpělivě táhnout káru ekonomických otřesů a složitých byrokratických reforem.

Problém je, že takto stoupenci rázného brexitu před Brity nabídku nikdy nestavěli. Jsou to populisté, v jejich podání mělo všechno zůstat jako dřív, dohody měly být hotovy v řádu dní, Evropa měla přijít s prosíkem. Mluvili podobně jako Donald Trump, jenom bez největší světové ekonomiky i armády za zády. Británie je velmi významná země, šestá největší světová ekonomika a jaderná mocnost, ani to ale na bezbolestné osamostatnění zjevně nestačí. Je s Evropou příliš provázaná na to, aby mohla jen tak prásknout dveřmi bez tvrdých následků.

Podle výpočtů samotné britské vlády by se v případě tvrdého brexitu propadl přeshraniční pohyb zboží až o 80 procent, plány ministrů počítají dokonce s nutností najímat lodě na základní zásobování obyvatelstva potravinami a léky. Podle studie think tanku Open Europe by Británie na odchodu ekonomicky tratila ještě mnoho let. Co by bylo potom, nikdo neví, třeba by se země skutečně proměnila ve slibovaný dynamický Singapur u břehů zatuchlé Evropy. Spousta voličů brexitu by se ale takového štěstí zcela jistě…