Skleník pod zemí

Decatur ve státě Illinois je městem postaveným na oxidu uhličitém. Přeneseně i doslova. Zdejší závod firmy Archer Daniels Midland polyká kukuřici, rozemílá ji, fermentuje a mění v biolíh do motorů aut. Oxid uhličitý, který se při tom uvolňuje, je zachycován a vháněn do téměř tříkilometrové hloubky, do zdejších pískovcových vrstev, kde by měl zůstat tisíce let. Nedostává se tedy do atmosféry a nezhoršuje změnu klimatu. Na fotografiích vše vypadá jako běžný provoz s komíny, sily a fermentačními tanky, přesto je dost výjimečný. Je totiž jediný na světě, kde už alespoň zkušebně funguje technologie CCS (carbon capture and storage, zachycování a ukládání uhlíku) v kombinaci s biomasou, v tomto případě s kukuřicí.

Ačkoli zatím zbavuje atmosféru naprosto zanedbatelného množství skleníkových plynů, pro mnohé je příslibem, že se globální oteplování nakonec přece jen podaří zkrotit. Začátkem října totiž nová zpráva klimatického panelu OSN potvrdila, že chceme-li zabránit tomu, aby o miliony lidí více muselo čelit chudobě, hladu nebo ztrátě domova, bez masivního odčerpávání skleníkových plynů z ovzduší se zřejmě neobejdeme. Klíčem k tomu má být právě ukládání uhlíku odebraného z rostlin, které jej zachytávají a udržují mimo atmosféru.

Staré dluhy

Až do pařížské klimatické konference v roce 2015 se za hranici, kdy se klimatické změny stanou nebezpečnými, všeobecně označovalo ohřátí planety o více než dva stupně Celsia do roku 2100. V Paříži se však ozvaly ostrovní státy,…