Hledá se alternativa kaučukovníku

Máme všechno – uhlí i naftu, obilí i bavlnu i rozličné rudy. Jen kaučuk nemáme. Ale za rok nebo za dva budeme mít i kaučuk.“ Takto v duchu propagandy promluvil v únoru 1931 na všesvazové konferenci dělníků Stalin o „nesmírném přírodním bohatství Sovětského svazu, jež zajišťuje rozvoj tamního průmyslu“. O pár měsíců později vyrazily první výzkumné výpravy, aby pátraly po celé zemi po kaučukodárných rostlinách a našly tak chybějící surovinu pro gumárenský průmysl a výrobu pneumatik – náhražku kaučuku z kaučukovníku.

Jak popisuje o 20 let později v Sovětském svazu vydaná kniha Povídka o divotvorné pampelišce (česky vyšla v roce 1953 pod názvem Kok-saghyz), kaučukodárná rostlina s vysokým obsahem latexu byla opravdu nalezena ve stepích středoasijského Ťan-šanu. Právě na pampelišku koksaghyz se pak soustředilo „úsilí desítek sovětských chemiků, technologů a gumařů, kteří spojili svoje síly, aby se rok od roku dařilo zlepšovat kvalitu kaučuku vyrobeného z koksaghyzových kořenů“.

Jak ale víme z historie, Sovětský svaz se nejen rok nebo dva po Stalinově projevu, ale ani do svého rozpadu v roce 1991 soběstačným ve výrobě přírodního kaučuku nestal. Vždy byl závislý na dovozu z kapitalistické ciziny, kvůli nedostatku deviz pak spíše na směnném obchodu se zeměmi třetího světa, kdy jedním směrem putovaly tanky a zbraně, druhým kaučuk. Nicméně hledání náhražky surového kaučuku, jehož spotřeba nepřetržitě stoupá a cena se drží vysoko, budí vlnu zájmu vědců a…