Katastrofa. Průšvih. Vlak, ve kterém jsem měla právě předčítat cestujícím, nenávratně mizí za horizontem a v něm zoufalá koordinátorka akce a posluchači čekající na anoncovaný literární zážitek. V kapse se mi rozběsní telefon.
„On fakt ujel!“ vyhrknu do přístroje bez okolků, zdravit není potřeba. Poslední hodinu, kdy rychlík z Brna do Pardubic nabíral na stále větším zpoždění, jsme se slyšely co chvíli.
„Na centrále slibovali, že na sebe počkají!“ odpovídá, vyčerpaná marnou snahou přesvědčit České dráhy, aby spoj mířící do Prahy neodjel beze mě. Za chvíli už mi na Messenger přicházejí zklamané zprávy od pasažérů ze vzdalujícího se literárního kupé.
„Hlavně že se nikomu nic nestalo!“ odepisuji a myslím to smrtelně vážně, neboť naposledy, co jsem na podobnou akci kývla, vlak rovnou vykolejil. U Studénky. S ukrajinskou básnířkou Halynou Petrosaňak, se kterou jsme v rámci Měsíce autorského čtení objížděly středoevropská města, jsme pak náhradním spojem odjely do Košic poněkud otřesené a mlčky.
Leč teď je potřeba se proti nepřízni osudu obrnit. Začíná totiž podzim, hlavní knižní sezona. Akce střídá akci a kromě tradičních literárních čtení je mezi nimi i pár podivuhodných, jež na autory kladou nečekané nároky. Těmi nejlepšími úmysly vedení propagátoři knižní kultury se však nenechají svést z cesty – je přece nutné vyjít s literaturou publiku naproti, náhodným setkáním zažehnout jiskru v duši proto-čtenáře, polechtat umdlévající pozornost kmene knihomolů.
Co je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
