Kráčíš jako láska

Že přijdu do pekla, mi bylo jasné ještě dřív, než mi to začalo říkat okolí. Nikdy jsem necítil, že by kouzlo písní opěvujících Boha platilo i na mě. Vždy mi zněly jako zpívané kletby,“ vzpomíná Mike Hadreas v rozhovoru na NPR na útlé dětství, kdy při návštěvách kostela nedokázal propadnout podmanivosti žalmů. Ba co víc, po většinu života se jako prokletý cítil.

City, odvaha a mrazivá upřímnost, která nesmlčí ani ty nejrozporuplnější emoce. Právě to jsou hlavní kvality Mikea Hadrease. Hudební svět ho od roku 2010 zná pod jménem Perfume Genius – tehdy ve svých osmadvaceti debutoval albem Learning a byla to první hudba, kterou kdy složil. Ve zmučených baladách povětšinou jen s pomocí klavíru a svého hlasu vyzpívával všechny rány utržené během dospívání: od smiřování se s homosexualitou přes teenagerské roky na antidepresivech a tvrdou šikanu, kvůli níž nedokončil střední školu, až po závislost na alkoholu a drogách, do níž spadl během bohémských let v New Yorku.

Pokud první dvě alba rekapitulovala křivdy a třetí deska Too Bright (2014) probudila vzdor a chuť čelit všemu, co se na něm kdy podepsalo, pak aktuální No Shape plná velkolepých melodií a smyčcových aranží je výrazem nalezeného štěstí. Ani to ovšem nepřichází bez poskvrny. Kdo byl uvyklý na rozervanost, tomu náhlá spokojenost připadá jako cosi nečekaného, nepochopitelného a nezaslouženého. S odkazy na díla Kate Bush, Johna Calea či Badalamentiho soundtrack k Twin Peaks. Perfume…