Které ze záhad, jež nás obklopují, byste chtěli porozumět?

O současném světě nevíme skoro nic – věříme, že dokážeme vysvětlit čtyři procenta vesmíru. Tedy z vesmírného pohledu zhruba jen rozkvetlé muškáty na parapetu za oknem. Devadesát šest procent vesmíru zůstává temných, ať už (snad) jako hmota, nebo energie. Je ale i další „svět“, o kterém víme ještě méně. Svět za horizontem. Moje nejoblíbenější vesmírné útvary jsou černé díry a chtěl bych vědět, jaké to v nich přesně je. Jak vypadá „den“ v černé díře? Zatím se zdá, že víme jediné – myslíme si, že je jiný než ten „náš normální“ a že o něm nevíme skoro vůbec nic.

Jak jsem stárl, stále zřetelněji jsem si uvědomoval, že život bez tajemství by byl prázdný. Jsem z generace, která jich ještě měla kolem sebe víc: pro nás byl i porod mysteriem, ženským tajemstvím; dnes je každý tatínek přizván, aby se přišel podívat. Takových příkladů by bylo víc, ale kdo neví, o čem mluvím, tomu je marné to vykládat. Ovšem zůstala mi jedna záhada, k níž bych klíč znal rád. Čím to, že někdy bída plodí větší počet dětí, někdy méně? Co vlastně rozhoduje o úrovni porodnosti? Uvádí se až příliš mnoho vysvětlení, ale kdyby někdo přišel na to, čím to je, že někde se rodí dětí více a někde méně, a poskytl pro sociální politiku skutečně jasnou odpověď, řešení populačního deficitu, který potápí Evropu, by už byl jen technický problém.

Pracuji v oddělení astročásticové fyziky, kde se už téměř dvacet let na mezinárodní observatoři Pierra Augera v Argentině významně podílíme na řešení záhady původu a zdrojů kosmického záření rekordních energií (až stomilionkrát vyšších, než studují naši kolegové u urychlovače LHC v laboratoři CERN). Během té doby jsme získali řadu jedinečných poznatků, ale zmíněnou záhadu jsme stále nerozluštili. Přesto věříme, že se to buď nám, nebo našim následovníkům podaří. Na druhé straně historie vědy nás učí, že každá vědecky vyřešená záhada plodí minimálně tři nové nevyřešené otázky. Na tento paradox upozornil již známý polyhistor Blaise Pascal (1623–1662). Proto se domnívám, že zásoba netušených záhad je nevyčerpatelná.

Dlouho pro mne byl velkou záhadou oceán v celé své kráse, vlny, přílivy, odlivy, oceánské proudy a vše, co patří k tomu, aby se surfaři ve vodě zorientovali a vybrali si tu nejlepší dobu k surfování. Obdivovala jsem domorodce, kteří na základě dlouhých let zkušeností přesně vědí, kdy, kde a za jakého větru se která vlna bude lámat. Díky nekonečným dnům stráveným pozorováním oceánu jsem do toho tajemství konečně, alespoň částečně, pronikla také. A tak mi tu zůstala druhá a v podstatě mnohem větší záhada. Vůbec nechápu, kdo určuje, že zrovna já jsem, na rozdíl od několika miliard lidí, měla štěstí se narodit zdravá, i trochu rozumná a do šťastné rodiny, která žije v zemi, kde lidé netrpí hladem a prozatím ještě nemusí utíkat před válkou a terorem.