Editorial: Protivládní eskarta

Za stávající nepřehledné situace zřejmě nejde s kategorickou jistotou tvrdit, co má větší vliv na nepopularitu vlády a propad koaličních stran ve volbách. Svou roli sehrály nepochybně skandály, arogance a řada chybných rozhodnutí. Význam jistě má i celková nedůvěra veřejnosti v politiky a její mnohdy nereálná očekávání.

Zdá se ale, že Nečasův kabinet mimo jiné výrazně podcenil jeden svůj projekt – sKarty. Ty vláda zavedla proto, aby měl stát větší kontrolu nad vydáváním různých sociálních dávek. Rodičovskou počínaje a důchody konče.

Nedůvěra ve vlastní spoluobčany se tu však minula účinkem. I experti říkají, že v Česku není zneužívání dávek nijak masivní a jejich dosavadní administrace poměrně dobře fungovala. Vznik projektu tak postrádal jasnou logiku. Stále více lidí navíc začal dráždit fakt, že na ně zdejší úřady pohlížejí a priori jako na zloděje. sKarty se velmi rychle začaly stávat jistým symbolem nefungujícího vztahu mezi vládou a veřejností. Na sociálních sítích, ale také třeba v čekárnách u lékaře či v hospodách se tato karta dostala do řečí i u lidí, kterých se netýká. A před volbami se to stalo pro mnoho občanů klíčovým symbolem jejich nespokojenosti s vládou.

Téměř knižní pointou celého příběhu sKarty je potom fakt, že náměstek ministra práce Vladimír Šiška, který projekt na chytání podvodníků vymyslel a měl na starosti, skončil v rukou policie pro podezření z podvodu při správě veřejných peněz. Sice dosud není znám verdikt, takže je na pana Šišku třeba pohlížet jako na nevinného, nicméně veřejnost si už udělala jasný závěr: Zloděj křičí, chyťte zloděje.

Česko nepochybně potřebuje modernizovat řadu svých institucí a funkcí. Byla by tedy škoda se bát jakékoli změny. Jasně ale dokazuje, že ještě důležitější než samotný nápad na změnu je dobrá příprava a hlavně komunikace s veřejností. Celý příběh vzestupu a pádu sKarty najdete v článku Hany Čápové na straně 19.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery