Nepřekonaný „Lagarde-Michard“

Stejně jako několika českým generacím studentů při slově matematika naskočí „Běloun“, tak každý Francouz, který prošel střední školou, ví, co je „Lagarde-Michard“. Výuka literatury ve Francii se dlouho bez těchto šestisvazkových dějin zahrnujících období od středověku až po 20. století neobešla. André Lagarde a Laurent Michard, profesoři literatury ze dvou významných pařížských lyceí, zpracovali na svou dobu unikátní učební pomůcku v padesátých a šedesátých letech, v reedicích pak knihy dosáhly mnoha vydavatelských rekordů.

Francouzi sice na Lagard-Michardovi vyrůstali, ale dnes se nad ním většinou ušklíbnou: jak zastaralé! Pravda, francouzská teorie literatury prošla od 60. let strukturalistickým vývojem, mnohem úžeji se propojila s lingvistikou, antropologií, filozofií a sociologií. Zavrhla spojování textů s životopisy autorů. Zavedla terminologické systémy, studenti začali být čím dál tím víc tlačeni ke schopnosti brilantní argumentace nad vypreparovanými úryvky literárních děl autorů, která pořádně nepoznali. Ale i tyto osnovy plné teorie jsou dnes už kritizovány a učitelé sami cítí potřebu vrátit školní literatuře maso a šťávu, kterou takový Lagard-Michard ještě měl.

Narodil se, zemřel…

Při všech slepých uličkách dnes francouzská škola vítězí nad českou v tom, že učí literární texty skutečně číst. Analýza…