Soumrak bohů

Nervozita způsobená přiznáním amerického atletického idolu Marion Jonesové k dopingu zasáhla i tuzemské stadiony. Objevily se dokonce hlasy žádající škrt všech rekordů do olympiády v Sydney v roce 2002, po níž teprve začala praxe tvrdších antidopingových prohlídek. Co na to všechno říkají zdejší funkcionáři, sportovci a trenéři? Jak se jim žije ve světě žádajícím výkony za hranicí lidských možností, kde sláva a úspěch jdou zřejmě ruku v ruce s podvodem častěji, než se dosud myslelo?

Buch buch, a kontrola

„Přišel výhrůžný dopis, že nemohli najít Šébu,“ vzdychá v kanceláři Českého atletického svazu na pražském Strahově šéftrenér Václav Fišer. Komisaři mezinárodní antidopingové agentury se totiž nedávno marně sháněli po Romanu Šebrlem. Chtěli mistru světa v desetiboji udělat namátkový test a on nebyl tam, kde podle podrobného itineráře zasílaného každé tři měsíce komisařům měl být. Pokud by se to stalo ještě dvakrát, stihla by českého hrdinu mezinárodní ostuda v podobě dvouletého zákazu závodění a neúčasti na olympiádě. Tentokrát dostal světový rekordman jen „černý puntík“.

„Přijeli na trénink a on byl na golfu. Zapomněli jsme jim to dopředu nahlásit,“ říká Šebrleho trenér Dalibor Kupka a dodává, že atlet letos absolvoval už přibližně deset kontrol, samozřejmě s negativním výsledkem. …