Historici rozhodnou o budoucnosti

Pohoršení nad tím, že policie odmítla stíhat extremistickou Národní stranu za to, že její předáci popírali romský holocaust v Letech u Písku, by už trochu zavánělo nudou. Vždyť podobná slova o neexistujícím koncentračním táboře volí beztrestně i prezident Klaus či komunistický poslanec Ransdorf, tak proč by neprošla ostříleným fašistům? Namísto drtivé skepse se tentokrát na rozhodnutí policie zkusme podívat pozitivně. Ukazuje totiž, že řešení, jak bránit památku romského holocaustu, existuje. A mají ho v rukách slušní lidé.

Už podruhé se v otázce popírání genocidy policie obrací na Historický ústav Akademie věd pro definici letského tábora. V 90. letech, kdy kauza vepřína v Letech hýbala českou politikou a společností, zastávalo tohle pracoviště vůči snahám o nápravu velmi rezervovaný postoj. Pravděpodobně z uražené ješitnosti – zapomenutou genocidu vtáhli do médií poměrně razantně novináři, nota bene cizinci Paul Polanski a Marcus Pape. V té době vydala akademie ostudnou brožuru, v níž hystericky napadala média a apelovala na přesnost termínů. Někdejší emoce jsou pryč, ale hnidopišský důraz na slovíčka akademikům zůstal. Dnes odborná stanoviska pro policii píše renomovaný historik Jan Němeček, jehož specialitou je ovšem exilová vláda za 2. světové války, nikoli holocaust. Se zmíněnou brožurou nemá nic společného a dá se předpokládat, že krátké několikavěté stanovisko vydal spíše narychlo ze setrvačnosti. Neuvědomil si, že říká-li někdo dnes „Lety nebyly koncentrační tábor“, nejde mu o žádnou odbornou polemiku nad typologií lágrů, ale jednoduše tvrdí „zde se nestala žádná genocida“. Jinak by součástí posudku musel být dovětek – v Letech stál tábor sběrný (cikánský), určený pro koncentraci Romů před jejich transportem do plynových komor. A dá-li se zlo vůbec měřit, pak podle znalců holocaustu takové zařízení vychází po všech stránkách hůř než tábor koncentrační.

Akademie věd pravděpodobně jen nedomyslela, jakou hru s ní neonacisté a popírači holocaustu hrají. Znemožnila se, ale má šanci to napravit. Ředitelka historického ústavu Svatava Raková nebo předseda AVČR Václav Pačes by měli iniciovat novou a důkladnou analýzu historie Let, jejího kontextu i dnešní možné interpretace. Inspirovat se ostatně mohou v zahraničí: když například Holanďané opakovaně čelili nařčením neonacistů, že válečný Deník Anny Frankové je podvrh, objednali politici u týmu grafologů, chemiků a historiků analýzu, která jednoznačně prokázala opak. Ten posudek neměl pět řádek, ale stovky stran. Stejnou práci pak odvedli historici v kauze Davida Irvinga. Jestli si nějaké téma v českých dějinách zaslouží takovou péči, pak jsou to Lety. A pokud to akademici vezmou ne jako otravnou povinnost dopisovat si s policií, ale coby důležitou výzvu, můžou se pro jednou blýsknout coby zásadní hybatel vážné společenské debaty.