Takže nesmím nikam?

Vždy jsem tvrdil, že se politik má vyvarovat činů, které zbytečně vyvolávají různá podezření a spekulace o motivech jeho jednání. Viděno touto optikou, neudělal jsem přijetím pozvání na karlovarský filmový festival od jednoho z festivalových sponzorů (konkrétně Českého Telecomu) dobře. Kritické komentáře, které se v této souvislosti na moji adresu v tisku včetně Respektu objevily, jsou mi dostatečným ponaučením, abych příště vše zvažoval daleko pečlivěji. Přesto se však alespoň proti některým interpretacím musím ohradit.

Dávám si velký pozor

Těžko mi kdo může vytknout, že bych doposud málo dbal na transparentnost svých politických kroků. Dávám si velký pozor, abych se nedostal do rozporu se zákonem o střetu zájmů, a proto už několik let zveřejňuji podrobnosti o svých majetkových poměrech a do veřejných přiznání darů důsledně uvádím i největší prkotiny. Od nástupu do vlády jediná pozvání, která mimo svůj pracovní program přijímám, jsou ta na kulturní akce. Až dosud jsem se totiž domníval, že to je celkem průhledný způsob, jak se vyhnout nejrůznějším nařčením a podezřením. Pozvání na MFF jsem proto bral stejně nevinně jako pozvání od sponzorů na koncert Pražského jara, Shakespearovské dny na Pražském hradě nebo pozvání na premiéru filmu Matrix. V principu totiž není mezi přijetím pozvání na koncert Pražského jara nebo filmový festival žádný rozdíl. Dovedena do důsledku proto kritika, kterou sklízím za účast na MFF Karlovy Vary, znamená jediné:…