Vstup rakouských Svobodných do vlády navodil v Evropě velkou citlivost vůči projevům xenofobie a pravicového populismu. Týká se to i Švýcarska, kde loni v říjnových volbách posílila lidová strana Christopha Blochera (Respekt č. 45/99). Ale nejde jen o „švýcarského Haidera“. Jde o identitu samotných Švýcarů v době, kdy staletá uzavřenost ztrácí své výhody.
Uchránit svéráz
Židé jsou naše neštěstí. Tak zněl svého času pokřik nácků a povel k jejich likvidaci. Týž název nese i disertace Andrease Gislera, kterou loni vydalo curyšské nakladatelství Edition Epoca. Zabývá se sociologickým vyhodnocením části z 1500 dopisů, které od podzimu 1996 dostal JUDr. Sigi Feigl, čestný prezident židovské obce a „otec“ švýcarského zákona proti rasismu (viz rozhovor v Respektu č. 40/96). A objevuje se ve chvíli volebního úspěchu Christopha Blochera, populistického glorifikátora švýcarského svérázu. Vyrovnat se s vlnou často anonymních dopisů, z nichž zhruba třetina je osočující, vyžaduje silnou náturu. Feigl k tomu říká: „Učil jsem se z nich. Nejsem chudák, kterého by zlomilo pár dopisů, a zlobí mne, že anonymům nemohu odpovědět. Antisemitismus není problém Židů, ale Švýcarů a švýcarské demokracie. Kde se ničí Židé, ničí se vlastní demokracie, vlastní svoboda.“ Brzy po volbách srovnal Christoph Blocher varování židovských…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
