Žantovského tvrdé přistání

Teoreticky je stále ještě možné, že se Michael Žantovský v křesle předsedy ODA udrží. Naděje je už ale velmi malá. Jeho rozhodnutí z pátku minulého týdne svolat na listopad letošního roku celostátní konferenci ODA, na níž dá k dispozici i svoji funkci, je ale každopádně nejlepší z možných řešení. Další prodlužování stavu, kdy - řečeno Žantovského slovy - v alianci vládne „nejednotnost, sklony k politikaření, sektářství a intrikářství, nechuť respektovat demokraticky dosažená rozhodnutí statutárních orgánů a snaha posilovat nevybíravými prostředky své mocenské pozice“, je totiž stejně dlouhodobě neudržitelné. Nastal tedy konec ODA?

Zklamané očekávání

Žantovského půlroční angažmá v čele ODA i způsob, jakým oznámil svůj zamýšlený odchod, svádí ke zjednodušujícím soudům. Na bývalého Havlova mluvčího a posléze velvyslance v USA bude nyní asi většina obyčejných lidí pohlížet jako na zbabělce, který po prohrané bitvě utíká z boje, do něhož se přitom z vlastní vůle před několika měsíci sebevědomě vrhl. Tak jednoduché to však není.

Žantovský do vrcholné české politiky vstoupil vloni na podzim dobře připravenou senátní kampaní, v níž poměrně přesně pojmenoval základní problémy doby, a to nejen v oblasti ekonomiky, ale především ve sféře práva. Díky svým trefným odsudkům bankovního socialismu, neprůhledného kapitálového trhu, korupce či nevýkonnosti soudů se doslova přes noc ocitl v pozici člověka, s nímž mnozí znepokojení příznivci občanské pravice…