S Trikolorou na Říp. Od koho si vzít svou zemi zpět

Na prostranství před obecním úřadem v obci Ctiněves je všechno nachystáno na start politického výletu. Červené a modré a bílé balonky s nápisem Trikolora si rozebírají děti, dospělí si z várnic na stolku do kelímků nalévají čaj a svařák a ze dvou lahví rum s názvem Republica.

Předposlední říjnovou sobotu se udělalo hezky, slunko svítí na desítky lidí, kteří se tu shromažďují, vysvlékají se z bund a dívají se, jak se chystá aparatura pro vystoupení. Čekají hlavně na svého oblíbeného řečníka Václava Klause juniora. Mladé hnutí Trikolora, které vzniklo poté, co Václava Klause jr. občanští demokraté vyloučili ze strany, se chystá na výšlap ve stopách praotce Čecha. Ctiněves leží na úpatí hory Říp a její vrchol je cílem sobotního výletu. Slovo „vrchol“ se tu variuje na různé způsoby - „dojdeme na vrchol“ zní od Klause v úvodní řeči a v davu to někteří žertovně opakují s lechtivým nádechem. Jsou tu jednotlivci, páry i celé rodiny. Nakonec se během dopoledne sejdou na dvě stovky lidí.

Spokojenost se životem

Tři starší muži si kousek od stánku vyprávějí o Slovensku - co se tam teď děje a že by bylo dobré, aby to ten Kotleba už konečně nějak vzal do rukou. Na stráni pod kostelem svatého Matouše hraje trio Fiakr na kytaru, tahací harmoniku a fagot. Zpívají píseň Padla facka na sále, někteří lidé se pohupují do rytmu. U várnic stojí s kytarou písničkář Pepa Nos a komusi říká, že „to nakonec stihl“, pak to říká dalšímu organizátorovi, ale nikdo se s ním do řeči nezastaví. Nedávno hrával na sroceních SPD Tomia Okamury, pak za Okamuru zkoušel prorazit do Senátu. „Tak to víte, jsem tam, kde o něco jde, to je teď tady,“ říká Nos.

Kousek od něj poslouchá řeč místního starosty Přemysla Svory, který se nabídl, že Trikoloře pomůže akci uspořádat, skupinka mužů. Líbí se  jim, jak starosta řekl, že jeho obec nepotřebuje jedinou vyhlášku a stejně funguje. To je nakonec středobod většiny hovorů: chceme být svobodní, nechceme regulace. Usměvavý chlapík s bradkou a v lennonkách vypadá jako známá tvář – a ano, je to muž, který vloni na demonstraci nazvané Orbán za nás, my za Orbána pózoval před maďarským velvyslanectvím s transparentem Sovětský svaz – Evropské unie vzor.

Na demonstraci byl i Václav Klaus jr., tehdy ještě člen ODS, za ČSSD  tam dorazil Jaroslav Foldyna, kterého se teď snaží sociální demokraté vyhodit ze strany, stejně jako to udělala ODS s Klausem, jenže se jim to nedaří. A taky tam byl Tomio Okamura a zástupci Zemanovy podpůrné partaje Strana práv občanů. „No ano, občas na nějakou demonstraci zajdu,“ usmívá se pod slunečními lennonkami Richard Perman. Od roku 1995 byl 16 let členem ODS v Praze, teď se mu zalíbila Trikolora, protože „Trikolora je to, co byla kdysi ODS za pana profesora Klause - než se zkazila“.

Na kraji davu stojí dva manželé mezi 50 a 60 lety, upravená blondýna a štíhlý muž s brýlemi, mlčí a rozhlížejí se. Muž si o Trikoloře povídat nechce, říká, že je tu jen na výletě jako doprovod manželky, jeho že tohle netáhne. „Mně se líbí, že to je pozitivní hnutí, neříkají, proti čemu jsou, ale pro co jsou. Úvahy Trikolory jsou mi blízké,“ říká žena, která se živí jako překladatelka z angličtiny. „Vadí mi, že si o spoustě věcí nerozhodujeme my, ale rozhoduje Evropská unie,“ vysvětluje. V čem konkrétně za nás rozhodl někdo jiný, to ji hned nenapadá, ale překáží jí, že nerozhoduje Evropský parlament, ale Evropská komise.

„A jak Juncker odhaloval sochu Marxe, kterou zaplatili Číňani, to je přece tak pokrytecké!“ vzpomíná, jak končící předseda Evropské komise přijel do Trevíru oslavit 200. výročí narození Karla Marxe a zastal se ho, že to ne on, ale ti, kdo zneužili jeho myšlenek, jsou vinni totalitou. „A jakých nesmyslů se postavilo za evropské dotace, jen aby se ty peníze utratily, přitom dotace jsou zlo, jen křiví trh.“ Manžel kouká přes hlavy lidí někam do dáli, vypadá trochu nepřítomně – má stejné obavy o zemi a trh jako jeho paní? „Ne,“ usměje se, „já jsem se svým životem spokojený.“

Co to je, nevíš?

Bývalých členů ODS je tu víc, Luděk Nezmar z Psár, vystudovaný ekonom pracující jako specialista na kybernetickou bezpečnost, byl občanským demokratem až do roku 2012, něž mu ústředí zrušilo pro neshody stranickou buňku v Praze-západ. Pak se až dosud politicky neangažoval, jak říká, nebylo kam jít. „SPD se mi nelíbí, jsem pravičák. Trikolora je teď jasná volba pro někoho jako já, s konzervativními názory,“ říká, po boku dospívající dceru, další čtyři děti nechal doma – a šesté je na cestě.

Středočeský předseda Trikolory Antonín Fryč do mikrofonu zopakoval ústřední heslo hnutí - „vezmeme si svou zemi zpět“ - a dav se dává za chvíli do pohybu. Jde v něm i muž s českou vlajkou na čepici i v ruce a s desetiletou dcerkou za ruku, Zdeněk Pešek z Teplic. Ředitel Střední školy obchodu a služeb není jen řadovým členem nového hnutí, získal pozici oblastního teplického šéfa. Býval členem Zemanovy SPO, ale jak říká, „mise byla splněna, Miloš Zeman je prezident“, a tak se vrhnul do Trikolory.

Udělal to prý proto, že se mu zdá EU moc byrokratická. „EU má být spojením zemí, to ano, je to celek, který může pohromadě lépe konkurovat, ale měl by se do ní vrátit selský rozum.“ Co přesně tím myslí, uvádí na příkladu: že se teď v Evropě bere jako fakt – a zaznělo to prý nedávno dokonce v ČT v pořadu Michaely Jílkové –, že v důsledku globálního oteplování přibývá lidí s různými alergiemi. „Když člověk trochu víc přemýšlí, musí si uvědomit, jaké nesmysly se dnes vydávají za pravdu,“ říká pan Pešek, „já jsem alergik už třicet let, dávno předtím, než se mluvilo o nějaké změně klimatu, to nemá s alergiemi co dělat.“

Když průvod prochází malebnou vesnicí, rozštěkají se za ploty psi, z vrat vykukují občané Ctiněvsi – někteří už o tom, že jejich starosta obdivuje Trikoloru a asi do ní zamíří, slyšeli, jiní jen koukají, co se jim to tady dnes děje, tolik lidí s vlajkami a s praporem se svatováclavskou orlicí. „Co to je, ta Trikolora, nevíš?“ ptá se kohosi na zahradě muž, který na chvíli přerušil práci na zahradě a šel se průvodu zeptat.

Mnoho lidí se tu už zná, jsou to takzvaní „koordinátoři“, první funkcionáři v regionech, jejichž titul se brzy změní na „předsedu“ oblastí a krajů. Praze bude šéfovat Václav Kubata, někdejší poslanec TOP 09, ve sněmovně za ni působil v letech 2010 až 2013. Říká, že už není tak „proevropský“, jako býval, protože mu vadí, že v EU chybí „zdravý rozum“, ale odcházet by z ní nechtěl, to podle něj nechce ani Václav Klaus jr. Jeho cílem coby šéfa Trikolory v Praze je ustavit tu 22 organizací a pomalu už se mu to skládá.

V jedné takové místní organizaci, v Praze 6, kdysi působil za topku, ale pak měli nelad s městským vedením a jeho buňka byla stranicky zrušena. „Nelíbilo se mi, že došlo k takovému mocenskému zásahu na základě personální nevraživosti,“ vzpomíná pan Kubata, který se pak z principu odmítl registrovat v jiné topkařské buňce a zůstal až dosud nestraníkem.

Na dobu, kdy ODS s Petrem Nečasem v čele vedla vládu, tu vzpomíná několik lidí, bývalých členů nebo fanoušků ODS – i na to, jak tehdy ministři za TOP 09 odmítli chodit na zasedání vlády, dokud bude na ministerstvu školství působit Ladislav Bátora, někdejší předseda Akce D.O.S.T. proslulý příklonem k ultrapravici a přispěvatel neofašistického časopisu. Pár lidí si tu vypráví, že pana Bátoru zná jako „moc milého člověka“.*

Krajský předseda Trikolory ve Středočeském kraji Antonín Fryč pak říká, že je ve v jeho kraji založeno už 66 základních organizací a registrováno 1500 podporovatelů, kteří se překlápějí ve členy. Z členských příspěvků a darů už hnutí vybralo dva miliony korun – v celé zemi má Trikolora deset tisíc podporovatelů.

Soros, olovo a EET

Na Říp stoupá i mladá žena Michaela Fialová, která sama sebe označuje za „profesionálního lovce“, před lety vzbudila pozdvižení, když se vyfotografovala se zastřeleným lvem. Sama ho nezabila - jak říká, když je v Africe, tak si jen „picne zebru“, lvy ne. Michaela Fialová není členkou Trikolory, ale má tu známé a zajímá ji, jak se bude Trikolora vyvíjet. Na světě ji štve, jak říká, že jsou lidé pokrytci, odsuzují lov, i když právě profesionálně řízený lov bere vítr z plachet pytlákům. Pracovala na farmách v Jihoafrické republice a rázně vypráví, že bez peněz z lovu by farmy, které se starají o zvířata, nepřežily a odnesla by to zvěř.

Chce se teď víc zahloubat do odborné literatury o ochraně životního prostředí a ráda by v tom vzdělávala mladé lidi, ale po pravdě, ne tak, jak je teď „módní“. „Aby děti věděly něco o potravinovém řetězci, o tom, že lidé jako nejsilnější druh zabírají místo zvířatům, že to tak zkrátka je, a že lov je způsob, jak zvěř regulovat, aby nežrala potravu lidem. A ukázat a říct jim, kde se maso vlastně bere, že se zabíjejí zvířata, protože jedině to povede ke skutečné ochraně zvířat – že lidé pak nebudou tolik plýtvat a vyhazovat maso s lehkým srdcem do kontejneru,“ vypráví.

Řeč přijde i na to, o čem tu mluví víc skupinek cestou na Říp – o ochraně Evropy před muslimy. „Ať tu jsou, ale ať se přizpůsobí. Já u nich taky nechodím v kraťasech a bikinách, tak proč tu u nás chodí v burkách, mě to uráží,“ říká Michaela Fialová. Že je pokrývka hlavy věcí víry, to sice chápe, ale jak říká – ona má zase svou bikinovou fitness víru a vzdá se jí, když jede do muslimské země.

Hovor zaslechne muž stojící opodál, je to lékař fytoterapeut, člen Trikolory v Kladně. To už je výprava na vrcholu Řípu. Zaujme ho část o ekologii a přistoupí k diskutujícím, vypadá rozladěně. „Proč se mi cpou na silnici s protesty a já musím čekat hodinu v autě,“ říká patrně s odkazem na týden starý protest aktivistů Extinction Rebellion, kteří se v Praze u Národního muzea přilepili k přechodu pro chodce a odlepit je přišla policie. Zpočátku ale není jasné, o čem to pan Landa mluví – a jak se ukáže, asi ani jemu ne. Kde to bylo, kdy? Na jaké ulici stál s autem, nebo to bylo někde na dálnici? „Prosím vás kdo si to má pamatovat, nechte mě,“ mračí se a jde zase pryč. „Mají plné kapsy Sorosových peněz, nic nedělají, nic neumí, jen zdržují normální lidi na silnici,“ dodá ještě.

Václav Klaus mladší už u rotundy sv. Jiří a sv. Vojtěcha do megafonu děkuje přítomným výletníkům za účast, někteří si ještě dají párky v turistické chatě s nápisem „Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp“ , lidé se seznamují a povídají si.  Pár, který nechce sdělit své jméno, jen to, že on je manažer a ona právnička a oba dosud volili pravicově, ale nejsou spokojeni, se baví o špatných zákonech, které jim ztrpčují život – že v zákonu o zadávání veřejných zakázek jsou zbytečné nesmysly, že jsme příliš zatíženi daní, že s platy zůstáváme daleko za civilizovaným světem, že podnikatele drtí zbytečná byrokracie.

O kus dál vypráví učitelka, jak je to ve školství pořád bídné s platy i se zátěží pro učitele, že třicet dětí ve třídě je vážně moc, že asistenti pro děti se zvláštními potřebami buď chybí, nebo jsou to naprostí amatéři, a kdo by to taky za těch pár korun dělal. Dva živnostníci, co se tu zrovna potkali, nadávají na EET a taky na velkou spoustu nařízení, kterým musí dostát, a taky na zbytečné kontroly. Ukáže se, že jeden z nich v minulosti volil ANO Andreje Babiše, ale je zklamán, protože „za něj ten byrokratický aparát ještě zbytněl“, druhý volil ODS, ale „už jsou na mě moc rovnostářští, moc kývou Bruselu“.

Jsou tu i myslivci a taky lidé z uskupení Liga Libe, kam patří i lovkyně Michaela, nedávno byli v Senátu s peticí za ústavní zakotvení práva na zbraň.  Zbrojní lobby má v záhlaví své činnosti motto „Obvyklá cesta do otroctví je, že vám nejdřív seberou zbraně, pak majetek, a nakonec vám řeknou, abyste drželi hubu a dělali, že se vám to líbí“. Skupině sportovních střelců také vadí, že se Evropská komise zadala kvůli ochraně prostředí studii pojednávající o plošné eliminaci jedovatého olova – že by se střílelo něčím jiným. Je tu skupinka lidí z Realistů - uskupení kolem Petra Robejška, jež nedávno ukončilo činnost.

Jsou tu i lidé, kteří pořád čekají na nebezpečné hordy muslimů do Česka,a už proto chtějí mít účinnou zbraň, i lidé, kteří opakují věty vyčtené z dezinformačních webů o „tajné světové nadvládě židovských rodin“.  A taky ti, co považují EU za dobrý projekt, nechtějí z Unie pryč, ale baví se o tom, že jejich svět „válcují umělá témata jako gender, přehnaná podpora Romů a LGBT, hloupá korektnost a  nafukování klimatických témat“. „Nechápu, co je teď na světě tak jiného, než bylo dřív,“ říká muž, co se představil jako živnostník Pavel, dříve volič ODS. „Najednou jsou problémy tam, kde dřív nebývaly, a když to člověk pojmenuje, je hned za blbce. Líbí se mi, jak  Václav Klaus tomu šílenství umí vzdorovat.“

Jenom výlet

Starší paní říká, že ji k zájmu o Trikoloru přilákalo heslo „Vezmeme si svou zemi zpět“. Bývalá účetní si pod tím prý představila, že třeba někdo konečně zavře hranice, bojí se, jak říká, „cizorodých prvků a kultur“. Koordinátor Trikolory z Kralup Tomáš Čada si pod tím heslem představuje, že se zbavíme „nadnárodního kapitálu“. „Podívejte se na Škodovku, proč je Němců? Vždyť Německo brzy zkrachuje, pod tím návalem uprchlíků se ekonomicky zhroutí,“ říká. Byl prý dřív příznivcem Západu, ale Západ ho zklamal a příjemně ho překvapilo Rusko, protože „si nepouští k tělu různé neziskové organizace“. „Chrání tradiční křesťanské hodnoty,“ říká pan Čada, který dosud býval podporovatelem strany Bezpečnost, odpovědnost, solidarita. A jak to uděláme, abychom si vzali tu zemi zpět od zahraničních investorů? „To teď nevím, ale v pravou chvíli nám dá znamení Vesmír,“ usmívá se pan Čada.

To už se jde s kopce, lidé se rozhlížejí se ještě ve slunečním dni po krajině. Dole ve vsi je čeká zvěřinový guláš a chlebíčky, v hospodě k jídlu zazpívá Pepa Nos. Cestou za gulášem na kraji vsi ještě výletníci s plackami Trikolory minou stánek, který si tu postavili dva lidé s plackou MY jsme praví vlastenci a dostanou od nich na ukázku výtisky časopisu s názvem MY – vydává ho šéfredaktor Petr Hájek, někdejší spolupracovník prezidenta Klause. „Toho Semína už jsem četl,“ listuje pak časopisem starší muž, „mám to předplacené.“

Uprostřed toho spokojeného průvodu lidí, kteří si podle nátury chtějí vzít Česko zpět od Bruselu, muslimů či od Němců, jde Václav Klaus jr. a ochotně se fotí s lidmi, kdo ho o to požádají.  Od koho vlastně si chce vzít svou zemi zpět on, kdo ji sebral jemu? „Já jsem sem nepřijel vést politické řeči, jsem tady na výletě,“ říká, když kráčí krajinou. Od založení strany už jí stihl kus objet, byl za voliči na Děčínsku, Sokolovsku, Karlovarsku, Ústecku. A chystá se na další výjezdy. „Objedeme to tady všechno,“ slibuje.

* V první verzi textu jsme omylem přiřkli Václavu Kubatovi úvahy, které sdělil někdo jiný. Panu Kubatovi se omlouváme.