Přežila cestu poslední otrokářskou lodí, občanskou válku i Velkou depresi

Zažila na vlastní kůži únos z afrického domova a cestu poslední otrokářskou lodí do USA, přežila občanskou válku i velkou depresi. Badatelé objevili nejstarší pamětnici otroctví na americké půdě a složili dohromady její život. Jmenovala se Redoshi, ve dvanácti jí lovci lidí zavraždili rodiče a ze západní Afriky ji odvezli do Spojených států. Zemřela jako devadesátiletá na farmě v Alabamě v roce 1937.

Badatelka z univerzity v britském Newcastlu Hannah Durkin narazila na zmínku o Redoshi při četbě svědectví Cudjo Lewise, které počátkem 30. let zachytila afroamerická novinářka Zora Neale Hurston. Lewis byl až dosud považován za nejstaršího pamětníka transatlantického obchodu s otroky, nicméně Redoshi, která do USA dorazila ve stejné „zásilce“, jej přežila o dva roky. A newcastleská historička teď z různých zdrojů, soupisů a seznamů postupně dala dohromady svědectví o zapomenutém životě, který – jak píše v recenzi deník The New York Times - byl mimořádný a zároveň i zcela jistě typický pro spoustu podobných obětí.

Redoshi pocházela ze západní Afriky, z míst, kde je dnes Benin, a patřila zřejmě k národu Jorubů. Dětství, které ona sama v jednom ze zachovaných dokumentů označuje jako pokojné, pro ni skončilo ve dvanácti, kdy otrokáři přepadli jejich vesnici, zvraždili její rodiče a ji samotnou odvlekli na palubu Clotildy - poslední prokazatelně doložené otrokářské lodi, která se 116 otroky na palubě zakotvila u amerických břehů v deltě řeky Mobile v roce 1860. I když na jihu USA otrokářství stále vládlo, dovoz otroků byl v té době už padesát let protizákonný.

Redoshi dostala po přistání jméno Sally, otrokáři ji provdali za jiného otroka a spolu je pak prodali alabamskému plantážníkovi jménem Washington Smith. Jméno Smith tak dostala Sally i její manžel.  „Bylo mi dvanáct a on byl muž z jiného kmene, kterého z Afriky odvlekli od ženy a dětí,“ poznamenala si výrok Redoshi do svých zápisků pozdější aktivistka boje za občanská práva černochů  Boynton Robinson. “Nerozuměla jsem jeho řeči a on nerozuměl mně. Ale postavili nás na pódium spolu a prodali jako manžele.“

O pět let později bylo otroctví zrušeno a Redoshi dostala svobodu. Zůstala dál pracovat na plantážích svého bývalého „pána“ Washingtona Smithe, což – jak píše New York Times – byl u čerstvě osvobozených otroků obvyklý jev. “Zůstali jsme u pana Smithe, kde jsme znali lidi a věděli jsme, že na nás budou hodní,“ řekla Redoshi v roce 1932 zmíněné aktivistce Robinson. „Pan Smith pak zemřel a my jsme zůstali s jeho ženou. Měli jsme ji moc rádi a nechtěli jsme odejít.“

Jak vyplývá ze zápisků Boynton Robinson, Redoshi později vlastnila kousek půdy v alabamské afroamerické komunitě Bogue Chitto. Zhruba tři tisíce hektarů, na nichž komunita hospodařila, byly původně pozemky, které bezprostředně po zrušení otroctví dostali k obživě místní propuštění otroci.

“Není vyloučeno, že objevíme lidi, kteří zemřeli ještě později než Redoshi,“ řekla New York Times profesorka z Centra pro studia otroctví a spravedlnosti na Brownově univerzitě Sylviane Diouf. “Ona nutně nemusí být ten úplně poslední pamětník, což ostatně není vůbec důležité. Důležité jsou lidské příběhy.“