Reportáž z míst, kde se rozhodnou americké prezidentské volby 

Někdy se dokážou zapsat do dějin i malá a neznámá místa. Třeba šestnáctitisícovému městu Butler v severní Pensylvánii, shluku cihlových budov, širokých poloprázdných asfaltových cest a neuvěřitelného množství kostelů, se již podařilo vstoupit do povědomí Američanů minimálně třikrát.

Nejdříve tu v roce 1753 americké kolonie málem přišly o svého budoucího prvního prezidenta George Washingtona. Coby jednadvacetiletý kapitán tudy v roli vojenského vyjednavače projížděl ještě v podstatě divočinou po indiánské stezce a jeho domorodý průvodce se ukázal být zrádcem spolčeným se znepřátelenými Francouzi. Rozhodl se ho zavraždit, jak ale uvádí dobové zdroje, svou oběť minul „z pouhých 15 kroků“. Kdyby nebyl nešika, mohly dějiny Spojených států amerických vypadat jinak – nebo nemusely bez geniálního vojevůdce existovat vůbec.

Podruhé vstoupil Butler rovnou do povědomí celého světa. Právě tady, v industriální inkarnaci Butleru, jenž se v polovině minulého století pyšnil třikrát větším počtem obyvatel než dnes, spatřil světlo světa legendární americký Jeep, otevřené nezničitelné auto, které je v paměti Američanů i Evropanů neodmyslitelně spojeno s US Army během druhé světové války. 

Zkuste se představit film z válečné éry, v němž se Američané neprohánějí v džípech vyrobených právě v The American Bantam Car Company z Butleru. Zkuste si bez tohoto divoce kličkujícího auta představit seriál M.A.S.H. Džíp z Butleru ztělesňoval nejskvělejší chvíle Ameriky: její technologickou vyspělost, její nezastupitelnost ve svobodném světě, její rozmach. 

Potřetí pak vstoupilo pensylvánské město do historie letos 13. července. Dnešní Butler je pouze stínem místa, kde se vyráběly džípy, kalila ocel a kde firma Pullman chrlila svoje legendární vagony. Průmysl z velké části odešel, ale kousek za městem společnost Butler Farm Show pořádá proslulé farmářské trhy, venkovskou slavnost s kolotoči, dobytkem, obřími traktory a smaženým jídlem všeho druhu. 

Mezi stánky se potulují místní, kteří se většinou navzájem znají, a jak rychle rozpoznal náš místní průvodce, jinak zkušený příslušník amerických ozbrojených sil, dobré polovině z nich se někde na těle boulí předpisově skrytá palná zbraň. Nad stánky vlají americké vlajky, z reproduktorů se ozývá venkovská music a na prostranství se v ostrém srpnovém slunci blyští socha. Na první pohled je zvláštní a nepříliš zručně vyvedená, nicméně návštěvníci trhu podobiznu muže s úctou okukují a někteří se s ní nechávají vyfotografovat.

Ano, je to Donald Trump, snýtovaný ze stovek či tisíců hřebíků, aby se tak v rozpálené soše zhmotnila anglická fráze „be tough as a nail“, tedy doslova „být tvrdý (či houževnatý) jako hřebík“. Kovová socha zatíná pěst nad hlavou ve známém gestu poté, co se přesně tady, v pronajatém areálu farmy, letos v polovině července pokusil dvacetiletý střelec Thomas Matthew Crooks pohnout vlastnoručně dějinami a exprezidenta zavraždit. 

Stejně jako v případě Washingtona však útočník minul. Vzdálenost byla sice tentokrát podstatě větší než „pouhých 15 kroků“, ale palebná technika se za posledního čtvrt tisíciletí zásadně proměnila a zpřesnila. „Že mohl na takovou vzdálenost minout, je naprosto nepochopitelné,“ kroutí hlavou náš průvodce a rodilí Butleřané to vidí velmi podobně. Jeden z nich nás ochotně vede na místo, odkud je jako na dlani vidět střechu, z níž atentátník pálil, i místo, kde se v tu dobu za řečnickým pultíkem nacházel exprezident. „Nám tady bylo okamžitě jasné, že střelec nemohl pocházet odsud, místní by totiž nemohli minout. Místní střílet umějí.“

Volání o pomoc

Má pravdu, atentátník, kterého policie zneškodnila, skutečně nepocházel z Butleru a jeho motivy jsou dodnes nejasné – zdá se, že se během přípravy snažil nashromáždit informace jak o Trumpovi, tak o jeho tehdejším protikandidátovi, úřadujícím prezidentu Bidenovi. Crooks po sobě nezanechal politický pamflet ani vysvětlující dopis, jeho příběh nedává – alespoň zatím – žádný snadno uchopitelný smysl.

Střelecké dovednosti nicméně nejsou skutečným důvodem, proč atentátník do Butleru nezapadá. Podstatnější je, že město je baštou trumpovských republikánů. Když jsme navštívili místní buňku Demokratické strany, kde právě čerstvě vyměnili podobiznu Joea Bidena za velkoformátovou fotografii Kamaly Harris, zjistili jsme, že jí nešéfuje nikdo místní, ale žena, jež se do Pensylvánie přistěhovala z Kanady a podobně jako střelec žije mimo Butler, v bohatší části Pensylvánie. Když jsme v Butleru pobývali už několikátý den a zeptali jsme se dvou žen pracujících v místní nevládce specializované na pomoc drogově závislým, zda náhodou přece jen neznají nějaké místní demokraty, rozzářily se jim tváře a špitly: „To budeme asi my! Ale moc tady o tom nemluvíme, jsme v úplné menšině.“ 

Je to sice komplikovanější, protože v čele Butleru stojí demokratický starosta. Ale jak místní upozorňují, v lokálních volbách o stranickou příslušnost příliš nejde – když však dojde na „velké“ volby do federálního Kongresu nebo do prezidentského úřadu, cedulku Harris/Walz hledáte v Butleru a širokém okolí marně. Billboardů s Donaldem Trumpem je naopak všude více než dost – včetně podobizny s obvázaným ušním boltcem, který lízla kulka.

A nikoli pouze billboardů nebo cedulí. Tato část Pensylvánie je zjevně ve stavu vzpoury a vzdoru. V roce 2016 se běžně operovalo s tím, že voliči Donalda Trumpa se za svoje preference často stydí, čímž se také občas vysvětlovaly výsledky průzkumů veřejného mínění, v nichž si budoucí prezident nevedl tak dobře jako později ve volbách. To se za posledních osm let radikálně proměnilo. Při cestách po kraji je rychle zřejmé, že Trumpovi stoupenci se v roce 2024 rozhodně schovávat nemíní. 

V narážce na rétoriku demokratů, kteří upozorňují na Trumpovo odsouzení, nosí jeho příznivci trička s nápisy „Hlasuji pro zločince“. Na autech se kromě běžných politických nápisů objevují tvrdší vzkazy, třeba „Fuck you, Biden“. Tvořivosti se meze nekladou, na jednom z domů v dříve průmyslovém Mon Valley se skví cedule vyvedená v tradičním historickém fontu Deklarace nezávislosti, na níž stojí: „My, lid, jsme totálně na…ní. (Pissed off.)“ Jinde visí americká vlajka vzhůru nohama, což je tradiční kód amerického námořnictva symbolizující plavidlo v tísni a žádající o pomoc.

Rozhodne Mi-Pa-Wi

Butler se nachází na území zvláštního útvaru, jemuž se v Pensylvánii přezdívá „Penntucky“. To odkazuje ke skutečnosti, že tato část státu se politicky a sociálně hodně podobá jižanskému konzervativnímu státu Kentucky. Pohled na mapu rychle vyjeví, že Penntucky tvoří obrovské široké písmeno T a zabírá v podstatě celou rozlohu Pensylvánie s výjimkou dvou velkých městských aglomerací – Filadelfie na východě a Pittsburghu na západě. Mezi velkoměsty se rozkládá venkov a malá města.

V malebné zvlněné krajině, které jsme rychle začali přezdívat kopcohory, se střídají farmy a dřívější průmyslová centra, jež vesměs procházejí úpadkem výroby. Zmizela tu trvalá důstojná práce, pocit dělníků, že se po generace podílejí na budování americké prestiže. Kde dříve na břehu řek stávaly doly nebo ocelárny, jež se hrdě podílely třeba na stavbě lodí pro americké vojenské námořnictvo, fungují dnes kasina, zdravotnická zařízení či haly potravinářského průmyslu, v nichž pracují především nelegální přistěhovalci. A deindustrializovaná i farmářská Amerika jednoznačně stojí za Donaldem Trumpem.

Krajinou Penntucky můžete jet mnoho hodin, aniž byste narazili na jediný nápis podporující demokratické kandidáty. Když nezamíříte do zmíněných dvou velkoměst, které se svými mrakodrapy působí jako pevnosti v dáli za obzorem, můžete velmi snadno získat pocit, že většina Američanů v Pensylvánii má jasno. Do Bílého domu patří Donald Trump a krajina, půda, řeky i povětří patří republikánům. Zdání samozřejmě klame, pes je zakopaný v hustotě zalidnění oblastí, v nichž mají převahu voliči Demokratické strany. Jeden Pittsburgh se svými mrakodrapy a středostavovskými předměstími vydá za obrovské rozlohy Penntucky. 

Podstatné na tom všem je, že právě Pensylvánie má v rámci amerických prezidentských voleb zvláštní postavení. Tady plus v nedalekém Michiganu a Wisconsinu se o prezidentovi skutečně rozhodne. Volební systém se ve Spojených státech od evropského zásadně liší: prezidentské volby se nesčítají přímo, ale v rámci jednotlivých států, které pak vysílají do Washingtonu volitele v závislosti na počtu obyvatel. 

V drtivé většině států přitom funguje systém, v němž vítěz bere vše. V praxi je tak lhostejné, jestli bude v Pensylvánii rozdíl mezi kandidáty třeba jenom dvě desetiny procenta. I když získá Trump například jen 50,1 procenta hlasů, budou všichni pensylvánští volitelé v konečném účtování ve federálním Kongresu hlasovat pro něj. Totéž samozřejmě platí pro případ Kamaly Harris. Souboj se přelije ve prospěch jediné strany, druhá bude mít smůlu.

Ve většině amerických států je vítěz víceméně předem jasný. Kalifornie bude hlasovat pro Harris, Kentucky pro Trumpa; v řadě států ani prezidentští kandidáti nevedou pořádnou kampaň. Jinde jsou naopak v podstatě neustále, protože hra tu zůstává otevřená. Výsledek se může zvrtnout oběma směry a zmíněná trojice států, Pensylvánie – Michigan – Wisconsin, je epicentrem této hry.  

V Pensylvánii činí v tuto chvíli rozdíl mezi oběma kandidáty vskutku pouhých několik desetin procenta. V Michiganu a Wisconsinu je jenom o málo větší, těsně vede Harris. Všechny tři státy v posledních letech hlasují shodně: v roce 2016 v nich zvítězil Donald Trump nad Hillary Clinton, v roce 2020 zase Joe Biden nad Donaldem Trumpem. A byla to těsná vítězství. Trojici se někdy souhrnně přezdívá Mi-Pa-Wi a celkem v nich žije zhruba 26 milionů obyvatel. V roce 2016 unikla Hillary Clinton výhra v součtu o pouhých 80 tisíc hlasů a rozhodlo to celé volby. V roce 2020 naopak ukořistil v Mi-Pa-Wi Joe Biden o 220 tisíc hlasů víc. A letos se v klíčovém trojstátí, které vypadá jinak než běžná, stále různorodější Amerika, očekává nemenší drama. 

V Butleru je výjimečné potkat někoho, kdo není bílé pleti – jako byste se ocitli v klasických, 100 let starých amerických románech. Všechny tři rozhodující státy jsou homogennější i starší než zbytek USA. Zároveň je tu nižší podíl lidí s vysokoškolským vzděláním, a naopak nadprůměrný počet lidí, kteří jsou označováni jako „bílí pracující“ – což je termín, jenž se blíží českému výrazu „dělnická třída“, ale je širší a zahrnuje všechny, kdo se protloukají od jedné mzdy ke druhé. 

Důsledky mizející výroby spojené s globálním volným obchodem a přesunem pracovních míst do zahraničí jsou hmatatelné na většině území Mi-Pa-Wi. Právě „bílí pracující“ v Pensylvánii, Michiganu a Wisconsinu byli zasaženi úbytkem průmyslu, tedy pádem stability i prestiže. To jsou – jak by nás už nemělo překvapit – charakteristiky typické pro voliče Donalda Trumpa. 

Živá voda 

„Tady býval obchod, kam nás maminka vodívala nakupovat hračky. Tamhle jsem chodíval pro mléko.“ Jeff a Chuck, rodáci z Butleru propojení rodinnými pouty, stojí před legendárním Jeepem v centru Butleru, na náměstí, kde by se jinde dmula socha vojevůdce. Butler ale vzpomíná spíše na slávu vagonky, oceláren, dělníků, džípů a hospod. „Na tomhle džípu není ani kousek plastu,“ pochvalují si šedesátníci kvalitu staré výroby, na kterou mohli být oni, jejich otcové a vůbec celé město pyšní.