Posudek na nové daně: Je to nespravedlivé a zbytečně drahé

Propočty nových daňových škrtů potvrzují, že z nich budou nepřiměřeně těžit nejbohatší lidé. Nejchudší naopak nezískají nic. Reforma se tak míjí účinkem: nemíří na ty, které pandemie nejvíc postihla a kteří by peníze rychleji vrátili do ekonomiky. „Daňová progrese je u nás už tak dost malá a nyní se ještě zmenší,“ upozorňuje Klára Kalíšková z Národohospodářské fakulty VŠE a institutu IDEA při CERGE-EI, spoluautorka nové analýzy daňového balíčku. A popisuje, jak ho upravit, aby dával větší smysl.

V debatě o daňových úpravách se často zmiňoval postřeh z vaší analýzy, podle které původní návrh od ANO překvapivě hodně zvýhodňoval vysokopříjmové poplatníky. Platí to i o výsledné, poupravené verzi?

Ano. Proto je výsledná úprava také tolik nákladná pro stát. Hlavním důvodem jsou právě úlevy pro vysokopříjmové poplatníky, které jsou za mě zbytečně velké.

Platí i to, že lidé s nejnižšími příjmy z reformy nebudou mít vůbec nic?

Bohužel ano. Řada lidí ze svých příjmů dnes žádnou daň neplatí, takže snižování pro ně nemá žádný význam. Mnozí plně nevyužijí ani druhou hlavní změnu, která do zákona přibyla až ve sněmovně, tedy zvýšení základní slevy na poplatníka.

Jak by šlo tu disproporci mezi přínosem pro chudé a bohaté nejlépe ilustrovat?

Nám vychází, že výsledný daňový balík lidem celkově ušetří 118 miliard korun ročně. Spodní decil – tedy deset procent lidí s nejnižšími příjmy – dostanou z těch 118 miliard jen 0,1 procenta. Vrchní decil dostane víc než pětinu. To mi přijde za prvé nespravedlivé a za druhé to míjí cíle, jež měla reforma splnit.

Jaké cíle?

Bylo řečeno, že smyslem nižších daní má být kompenzovat lidem dopady pandemie a zvednout spotřebu, aby ekonomika dostala impuls. Pandemie ale zjevně postihla spíš hůře situované domácnosti, lidi v nejrůznějších prekérních zaměstnáních a podobně. Ti také mají větší sklon ke spotřebě. Vše, co by dostali, by také utratili. Naopak bohatší lidé část peněz vloží do úspor. Z obou těchto závěrů plyne, že peníze zkrátka nezůstanou v těch správných peněženkách.

V politice vždy vyhrají něčí zájmy – levice spíše pomáhá chudším, pravice bohatším. Dá se vůbec říct, co je lepší? Stoupenci stávajícího řešení argumentují tak, že stát vychází vstříc kvalifikovaným lidem, na nichž stojí ekonomika.

Já se snažím věc hodnotit normativně. Ne podle svých preferencí, ale podle toho, jak byly splněny deklarované cíle. A ty splněny nebyly. Je to vlastně jednoduché – změny se začaly dělat pro to, aby se zrušila superhrubá mzda, a přitom vláda nechtěla nikomu zvyšovat daně. Místo superhrubé mzdy bude zdaňovat jen hrubou. Sazba zůstane stejná. Čím víc člověk vydělá, tím víc ušetří. Úlevy pro bohaté ale v tomto případě celý balík nesmírně prodražují. A já si nemyslím, že je teď pravá doba na to snižovat daně bohatým. Schválená verze je velmi nákladná a ty peníze bude potřeba někde najít.

Není přece jen něco pravdy na tom, že stát se poslední roky nafukoval a že je legitimní chtít ho zase zmenšit? Že lidé umějí peníze utratit lépe než stát, jak říká ODS?

Dobrá, ale pokud chceme menší stát, musíme přemýšlet, kde peníze vezmeme. Zadlužení není řešení, to je jen odsunutí problému do budoucna. A pokud mají změny platit jen dva roky, mělo by být jasné, co bude potom. To je velká otázka, která se jen odkládá.

Jak si představit lidi ve spodním decilu – tedy ty, kteří nedostanou skoro nic?

Obvyklá představa je, že jde o lidi na minimální mzdě v nejhorších profesích. Ale nejde jen o ně. Zapomíná se na lidi, kteří pracují třeba na částečný úvazek nebo nepracují celý rok, jde třeba o sezónní zaměstnance nebo osoby vracející se z mateřské či odcházející do důchodu.

Národní rozpočtová rada odhaduje dopad celého balíku na 128 miliard, ministerstvo financí na 130 miliard. Proč vy jen na 118?

Vyšší odhady jsou myslím dělané nahrubo, tak jako třeba kalkulačka na webu ministerstva financí. Zadáte mzdu a vypadne sleva pro jedince, který žije sám a nemá děti nebo další slevy, třeba na manžela/lku bez příjmu, životní pojištění nebo hypotéku. V našem modelu zohledňujeme i tyto nuance. Odhad celkových nákladů je nižší, protože i dopad na poplatníky bude v reálu nižší právě kvůli tomu, že už nějaké úlevy mají, a tak na ty nové nemusí dosáhnout v plné výši.

Jaké změny byste v daních navrhla vy?

Tak velkým změnám by především měla předcházet podrobná analýza. Neměly by procházet jako pozměňovací návrhy, u kterých ani nikdo pořádně neví, jak spolu fungují jako celek. My přišli s návrhem, který je myslím docela jednoduchý. Má-li se rušit superhrubá mzda, navrhujeme v tomto kroku nesahat na míru zdanění a jen stanovit nové sazby odpovídající hrubé mzdě. Dnešních 15 procent ze superhrubé mzdy nám vychází na 20 procent z hrubé. Není to úplně přesné, je v tom mírné snížení zdanění, ale v zásadě to odpovídá. Pokud se má zároveň zdanění snížit, navrhujeme to udělat přes vyšší slevu na poplatníka.

Tak jak to je i v pirátském návrhu, který ve sněmovně prošel souběžně s návrhem hnutí ANO?

Ano. Kombinovat obojí (snížení sazeb a vyšší slevu na poplatníka), jak je to ve výsledné verzi, nám ale přijde zbytečně nákladné. Drželi bychom se proto jen pirátského návrhu. Ten bychom ale upravili na podobném principu, jak fungují dnešní slevy na děti – pokud by vyšší slevu na poplatníka někdo kvůli menší výdělku nevyčerpal celou, mohl by s ní jít do mínusu, tedy třeba dostat i od státu něco zpět. To je klíč k tomu, aby slevu mohli vyčerpat i nízkopříjmoví lidé.

Platí, že to, co prošlo, je zacílené jen na zaměstnance a samostatně fungujícím jedincům to nijak nepomůže?

Ano, právě kvůli nim se myslím trvalo na zachování 15procentní sazby, protože jinak by jim daně stouply. Takto zůstávají na svém. Pro ty, kteří mají příjmy do jednoho milionu, se chystá paušální daň, která se většině vyplatí, ať už finančně nebo administrativně. V našem návrhu s 20procentní sazbou by bylo třeba některé skupiny OSVČ kompenzovat, pokud jim nechceme zvýšit zdanění, ale to lze technicky vymyslet. Rozhodně to není důvod, aby se kvůli tomu snižovala sazba všem - tak jako v návrhu hnutí ANO.

Kdo kolik vydělá na úpravě daní:

Graf rozděluje společnost do 10 skupin (decilů) podle výše příjmu a po směru hodinových ručiček a ukazuje, kolik každý skupina dostane z chystaného snížení daní (nejchudší 0,1 %, nejbohatší 20,6 %) Zdroj: IDEA, CERGE-EI