Zeman dal svým mlčením přednost loajalitě k ruskému vedení

V úterý 21. srpna jsme byli na chvíli opět Československem. Jako by projev slovenského prezidenta Andreje Kisky k padesátému výročí sovětské okupace, který ze záznamu odvysílala Česká televize, obě země znovu na chvíli spojil. To, co si připomínáme, je nám společné - a Kiska to na rozdíl od českého prezidenta Miloše Zemana formuloval jasně.

“Před padesáti lety se miliony obyvatel Československa ocitly v šoku. Rozhlasoví reportéři hlásili neslýchanou zprávu: do naší země vtrhla cizí vojska. Po ulicích měst a obcí rachotily tanky, lidé před nimi stáli s holýma rukama,“ uvedl Kiska a pokračoval: “Všechno to mělo podobu nepředstavitelného příšerného filmu.”

Kiska pak v téhle souvislosti vyzdvihl, že více než kdy před tím potřebujeme spojence sdílející demokratické hodnoty a svobody. “Spojence se stejnými hodnotami a stejnou úctou ke svobodě, lidským právům a demokracii,” řekl a jmenoval Evropskou unii a NATO.

Jeho český protějšek Miloš Zeman zvolil mlčení. A zvolil ho v době, kdy stále více lidí tápe v tom, zda se nám svoboda vyplatí. Kdy ji zpochybňují trollové a čelí útokům dezinformačních kampaní. Kdy komunisté podpírající vládu Andreje Babiše ústy svého předsedy Vojtěcha Filipa bezostyšně lžou, že za okupaci stojí Ukrajinci, nikoli Sovětský svaz.

Zeman dal svým mlčením přednost loajalitě k ruskému vedení, když odmítl připomenout zmar, který přinesli jeho předchůdci. Nepochybně tím kopíruje nálady části veřejnosti, ale prezident by se v zásadních momentech země neměl bát jít proti proudu. Andrej Kiska tuhle schopnost na rozdíl od Zemana prokázal.