Sázka na brexit vyšla. Předčasné volby drtivě vyhrál Boris Johnson

Čtvrteční noc proměnila britskou politickou scénu s nečekanou brutalitou. Zcela jednoznačným vítězem je Boris Johnson s náskokem, jaký jeho konzervativní strana nezažila od dob Margaret Thatcher. Opoziční labouristé ovládané radikálně levicovým křídlem Jeremyho Corbyna naopak utrpěli nejdramatičtější prohru od 30. let minulého století. Ve Skotsku ještě více než doposud dominovala Skotská nacionalistická strana (SNP) tamní premiérky Nicoly Sturgeon. Liberální demokraté, jejichž šéfka Jo Swinson zahajovala předvolební kampaň prohlášením, že aspiruje na post britské premiérky, zůstali okrajovou silou, přičemž sama Swinson ztratila poslanecký mandát ve prospěch SNP.

Voliči tak rázně vyřešili několik sporů, v nichž se země potácela poslední čtyři roky. Británie odejde 31. ledna 2020 z Evropské unie, snům o opakování referenda z roku 2016, nebo dokonce ignorování jeho výsledků je definitivní konec. Boris Johnson postavil celou kampaň na hesle Get Brexit Done (Dokončit brexit) - a k tomu také získal jednoznačný mandát.

Současný i budoucí premiér na svou stranu zjevně přetáhl prakticky všechny stoupence odchodu z EU včetně bývalých voličů labouristů v tradičně dělnických okrscích na severu Anglie. Jeho vítězství stojí na naprosté jednoduchosti poselství kombinované paradoxně s důvěryhodností: ač je Johnson usvědčený politický lhář, Britové z jeho úřadování v posledních měsících podle všeho vyvodili, že rozvod s Evropou myslí skutečně vážně a že ukončí nekonečné dohadování. Brexit Party Nigela Farage, jež ještě v létě ohrožovala konzervativce ve volebních průzkumech, byla vymazána z politické scény.

Stoupenci setrvání naopak svou vůdčí postavu nenašli a jejich hnutí se rozpadlo. Labouristé trvali na tom, že brexit není jejich hlavní téma a místo sporů o identitu Británie řešili vlastnictví výrobních prostředků. Voliči jejich představy o nutnosti hluboké reformy kapitalismu nicméně jednoznačně odmítli. Strana již ve třetích volbách po sobě přitvrdila ve své levicové orientaci a výsledkem je prohra i v těch částech země, kde dosud tradičně dominovala. Labouristé naposledy zvítězili pod vedením centristy Tonyho Blaira, který je ovšem pro dnešní vedení a stranické aktivisty nenáviděnou postavou.

Proevropští blairisté nabízeli rovnost příležitostí, do latinskoamerických revolučních režimů zahledění corbynisté přerozdělování majetku a příjmů. Výsledek mluví sám za sebe: levicový populismus se v Británii nestal odpovědí na nacionalistický populismus pravice. Mimo britský kontext je důležité, že velmi podobný názorový konflikt se odvíjí právě v tuto chvíli v primárkách amerických demokratů, kteří se chystají v listopadu 2020 vyzvat na souboj Donalda Trumpa. I současný prezident zvítězil díky nečekanému zisku států, v nichž dříve dokázala získat sympatie pracujících levicová strana.

Druhým výrazným vítězem voleb je nicméně skotská SNP, jež levicový program úspěšně míchá s politikou skotské identity - a tedy snahou o odtržení od Velké Británie. Propast mezi proevropským, levici systematicky volícím Skotskem a zbytkem země je po volbách ještě hlubší než dosud. Zástupci SNP v prvních reakcích hovořili o dvou zcela odlišných světech a s jistou ironií vyjadřovali (především) svým anglickým spoluobčanům upřímnou soustrast. Sever Británie v každém případě nezpochybnitelně pluje jiným směrem než zbytek země.

Další vývoj není s jednoznačným výsledkem voleb nijak záhadný. Boris Johnson se stane silným premiérem, který svou stranu díky nekompromisnímu tahu na branku dostal z katastrofální situace, v níž se nacházela ještě v letních měsících. Británie odejde z Evropské unie v nejbližším možném termínu, kterým je konec ledna. Johnsonovi kritici namítají, že tím brexit neskončí, protože Londýn bude muset s Bruselem teprve začít domlouvat podmínky vzájemných vztahů v budoucnosti; ale to už je jiný příběh a Johnson má díky rozměrům svého vítězství velmi široký manévrovací prostor. Zablokovaný parlament bez schopnosti dohody na jakémkoliv řešení je minulostí.

Budoucností je naopak pokus skotské vlády o vypsání druhého referenda o nezávislosti, k němuž získala Nicola Sturgeon a její lidé velmi silný mandát. Johnson bude pokusům o rozpad Británie vehementně bránit, ale je dosti pochybné, zda je to v tuto chvíli ještě možné. Skotové mají zjevně o své další existenci velmi odlišné představy než většina Spojeného království. Podobně nejasný je také budoucí osud Severního Irska. Většinoví Angličané se nicméně v průběhu hlasování jasně rozhodli, co pro ně důležité je - a co není.