Mělo by nás zajímat, že Putin vysílá zabijáky na území EU

Zjištění britských investigativních novinářů z Bellingcatu, že jeden z údajných útočníků na bývalého agenta Sergeje Skripala pracoval na vysoké pozici pro ruskou vojenskou rozvědku GRU, byl v minulosti dokonce vyznamenán Vladimirem Putinem, a následné doplnění listu The Telegraph, že do akce bylo zapojeno více lidí, než se tušilo, by v Česku mělo rezonovat mnohem víc. Nejde jen o to, že novináři vyvrátili tvrzení ruského prezidenta, že Ruslan Boširov – pravým jménem Anatolij Vladimirovič Čepiga – neměl s ruskými tajnými službami co společného.

Jestli se pátrání potvrdí, jde především o svého druhu zcela nový kontext: ruští zpravodajci na území členského státu Evropské unie, navíc našeho blízkého spojence, podnikli teroristický útok s cílem odstranit nepohodlného muže. Zemřela i nevinná britská občanka Dawn Sturgess a jen náhodou takových lidí nebylo víc. Fakt, že na akci byl vybrán vysoký důstojník Čepiga, navíc naznačuje, že nemohla být povolena bez Putinova vědomí.

A to by znamenalo, že ruský prezident vědomě podniká na území Evropské unie akce, v nichž umírají naši občané, nejen „nějací agenti“. Což je nejen zcela nepřijatelné, ale především je nutné vzít to v potaz při jednání s ním. Tady se vracíme k Česku. Řada českých politiků v Rusku nevidí velkou bezpečnostní hrozbu, uvažuje se mimo jiné, že by ruské firmě mohlo být svěřeno rozšíření jaderné elektrárny Dukovany, tedy mnohamiliardová zakázka se zásadním geopolitickým významem.

Cestu do Ruska v říjnu podnikne část poslanců, účast zvažoval i předseda parlamentu Radek Vondráček. Účastníci poptávali i české vládní letadlo. Za Putinem jezdí prezident Miloš Zeman, naposledy v Soči spolu mluvili i mezi čtyřma očima.

Jde však vážně politicky jednat s člověkem, který proti nám útočí? A když už je nutné s ním mluvit, neměla by být součástí rozhovoru právě debata o násilné a invazivní povaze ruského režimu? Po Skripalovi a posledních odhaleních se již nelze tvářit, že nikoliv.