Hrátky s Pochem: Ústava je víc než účetní uzávěrka Agrofertu

Na první pohled je to poněkud trapná investigativní práce. Poslal premiér Andrej Babiš prezidentu Milošovi Zemanovi jeden seznam s návrhy jmen ministrů, nebo dva? A co v nich stálo? Odpovědi, které dostáváme od dvou vrcholných ústavních představitelů země, se liší. Má pravdu prezident, když říká, že seznamy byly dva? Nebo premiér, který tvrdí, že byl jen jeden? V každém případě se asi dostáváme na hranici legality existence české vlády. A určitě za hranici legitimity chování prezidenta i premiéra. Dělají z nás hlupáky.

Prezident ve svém televizním duelu na jisté soukromé stanici oznámil, že seznamy byly dva. „Byl předběžný, kde nebyl uveden žádný ministr zahraničí, a druhý, v podstatě dopis premiéra Babiše, kde navrhoval dva ministry zahraničí. Pana Pocheho, a v případě, že ho nepřijmu, tak Jana Hamáčka,“ tvrdí prezident Zeman. Víme, že důvěryhodnost a pravdivost jeho běžných vyjádření není příliš vysoká, bereme to s rezervou. Ale přece jenom. Jde o Ústavu.

Premiér Babiš tvrdí, že byl jeden jediný seznam. „Předal jsem v pondělí jediný seznam, potvrzení příjmu z Hradu mám v 9.10. Žádné dva seznamy nebyly, byl jeden,“ říká premiér. Neprozrazuje však médiím, kdo v něm byl navržen jako ministr zahraničí, i když z předchozího vyjádření z počátku týdne víme, že na seznamu měl být Miroslav Poche. Jestli byl na údajném jediném seznamu Jan Hamáček jako navržený ministr zahraničí, nevíme. Ale měli bychom, jde přece o Ústavu.

Trochu to zamotali svým pátráním novináři. Podle několika médií přišel na Hrad dokument, o němž mluví Babiš, a prý na něm bylo jméno Poche. Z Hradu měl ale kdosi premiérovi vzkázat, že tedy Poche v žádném případě - a Andrej Babiš měl na Hrad poslat další papír, na němž už stálo jen jméno Jana Hamáčka. Babiš to popírá. „Žádné dva seznamy nebyly,“ opakuje. Ale v tom případě bychom mu měli připomenout, že jde o Ústavu, což je trochu víc než účetní uzávěrka Agrofertu, kde je možností šachovat s čísly a fakty přece jen větší. Neměl by říkat, co nebylo, ale co bylo.

Takže máme vládu, v níž není jasná ústavnost jmenování ministra zahraničí. Vláda stojí na podpoře komunistů, kterým demokratická ústavnost moc neříká; pokud to tedy pro ně není zrovna objekt ke zničení. Složení sněmovny, jež bude vládu schvalovat, je takové, že na ústavnost dbá tak třetina poslanců, nanejvýš osmdesát. A zhruba stejný počet z nich si snad uvědomuje, že si Miloš Zeman a Andrej Babiš (s podporu sociálních demokratů) dělají z občanů i z Ústavy legraci.

Co s tím? Asi by mělo být slyšet právníky. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský není evidentně ze vzniklé situace potěšen, ale nic konkrétního říct nemůže - není vyloučeno, že jeho soud bude ještě jmenování ministra zahraničí řešit. Bude dobré, když se novináři budou pořád dokola ptát, jak to se seznamem je a jak je to se zákonností této vlády.

Stíhání premiéra za možný podvod na Čapím hnízdě je závažná záležitost, ale nerespektování vážnosti Ústavy prezidentem, kterého v tom premiér kryje, už není „pouhý“ ekonomický zločin, je to porušování základních lidských práv nás všech. I těch, kteří si toho nevšimli, a dokonce i těch, kteří mají radost z toho, jak Hrad s Babišem zase ty demokratické liberály přejeli.