Sex ve jménu vlasti

Závěsy terasy nad luxusním bazénem pařížského hotelu Ritz se na okamžik pohnuly, dovnitř nahlédla elegantní sedmdesátnice se lví, elegantně vyčesanou hřívou. Americká velvyslankyně ve Francii Pamela Harriman byla zvyklá mít bazén v hotelovém klubu pouze pro sebe, ale 5. února 1997 se pro plavání rozhodla na poslední chvíli na naléhání svého asistenta, takže personál nestačil provést rezervaci. Dnes se tedy bude snažit zbavit úporné bolesti hlavy před obdivnými pohledy standardně zazobaných hotelových hostů.

Za pár minut se vynořila v přiléhavých plavkách ze šatny, sestoupila po mramorových schodech, ponořila se do modravých vln a začala sázet jednu délku bazénu za druhou, hlavu hrdě vztyčenou nad hladinou, aby komplikovaný účes nedoznal úhony. Když se otočila podvacáté, udělala několik dalších temp, ale najednou náhle hlasitě vzdychla a plavat přestala. Frizúra povolila, tělo se chvíli bezvládně vznášelo na hladině. Pak nastal očekávatelný poprask. 

Nebo vlastně o něco větší, než by člověk čekal. Zaměstnanci hotelu samozřejmě rychle zasáhli a vytáhli ženu na okraj bazénu. V luxusním hotelovém klubu byly k dispozici nejmodernější záchranné prostředky a sanitka dorazila vzápětí. Francouzský prezident Jacques Chirac byl o situaci informován v řádu minut a vahou vlastní autority sestavoval dohromady tým nejlepších lékařů v Paříži. K ženě v kómatu putoval přes noc letadlem odborník z New Yorku, situaci komentoval americký prezident Bill Clinton. 

Poslední bdělé momenty života však už v tu chvíli měla jedna z nejobletovanějších žen planety za sebou. Muž, který jí nasazoval na okraji bazénu kyslíkovou masku, později vyprávěl, že diplomatce postižené masivním krvácením do mozku musela být fatálnost její situace jasná. Než upadla do bezvědomí, z něhož se již neprobrala, stekla jí po tváři slza. Od přístrojů ji v beznadějné situaci nechal o den později odpojit její syn Winston Churchill Jr., vnuk legendárního britského premiéra. 

Rakev s jejími ostatky byla přepravena do Spojených států amerických prezidentským speciálem poté, co na ni francouzský prezident umístil nejvyšší francouzské vyznamenání, Velký kříž čestné legie. Na dochované fotografii ji ve sněhové vánici na americkém letišti přenášejí vojáci zahalenou do americké vlajky. Na pohřbu ve Washingtonské národní katedrále promluvil již zmíněný prezident Bill Clinton, muž, jehož potenciál objevila a jemuž otevřela cestu do nejvyššího úřadu Spojených států.

Méně vznešený příběh

Smrt stojí na počátku letošní knihy britské novinářky a autorky několika životopisů Sonii Purnell záměrně. Americký diplomat Richard Holbrooke, jeden z mnoha (opravdu mnoha) mužů, kteří se během let ocitli na orbitu Pamely Harriman, autorce vysvětlil, že teprve důstojný závěr kariéry v roli vysoce postavené diplomatky dává smysl celoživotnímu počínání její hrdinky. Kniha Kingmaker: Pamela Harriman‘s Astonishing Life of Power, Seduction, and Intrigues (Šedá eminence. Pamela Harriman a její fascinující život plný moci, svodů a intrik) se ostatně setkala ve Velké Británii s jistými rozpaky.

Týdeník The Economist ji označil za jednu z knih roku, deník The Guardian ji naopak víceméně odzíval, její druhá část recenzentovi přišla jako nudný příběh o bohatých lidech, kteří spolu souloží a soudí se o peníze. To do jisté míry sedí – ovšem s tím, že všechno to přízemně lidské má zároveň přesah do nejvyšších pater světového dění, ve kterých se píšou dějiny. 

A britské dějiny druhé světové války mají rozměr, který ve střední Evropě není běžně znám. Víme o hrdinském vůdčím postoji britského premiéra Winstona Churchilla, který slíbil „krev, pot a slzy“. Známe stoicismus, s nímž poslední svobodný národ Evropy vzdoroval systematickému bombardování ze strany nacistického Německa. I my Češi jsme hrdí na výkony britského letectva, protože v jeho řadách bojovali a umírali také naši piloti. 

Pak je tu však skrytý a „méně vznešený“ příběh jisté, tehdy mladičké aristokratky jménem Pamela, bez níž by se dost možná mnohé z toho odehrálo jinak, komplikovaněji nebo třeba vůbec. Britové, Francouzi či Američané o její existenci sice vědí, ale dost běžně ji během jejího života označovali přívlastky jako „babylonská děvka“, grande horizontale, tedy luxusní prostitutka, či třeba „zrzavá štětka“. V tomto bodě již jistě tušíte, že kniha ani tento text nejsou určeny dětem, mladistvým a slabším povahám. 

Podstatou příběhu je skutečnost, že Američané v čele s prezidentem Rooseveltem velmi dlouho váhali, zda vstoupit do válečného konfliktu s Německem po boku Británie. Dlouho nevěřili, že by podobné počínání mohlo mít smysl – tedy že by se Británie byla schopná rozjetému Hitlerovi ubránit a že její finanční či zbrojní podpora mohou k něčemu vést. Zoufalý Churchill tak hledal způsoby, jak Američany přesvědčit. A osud i cílevědomost mladé ženy mu přihrál do cesty jednu velmi nekonvenční možnost.