Uděláme, co bude populární

"Je vůbec nějaký ministr zahraničí potřeba?” napadlo možná konzumenty zpráv ve středu dopoledne při pohledu na jmenování druhé Babišovy vlády. Po osmi měsících čekání na kabinet s reálnou šancí na vyslovení důvěry jsme dostali sestavu, kde šéf diplomacie chybí.

Děje se tak v čase klíčových jednání o imigrační politice EU, počínající obchodní války s americkou vládou, agresivní politiky Ruska, Evropy znejistěné brexitem či vzestupem populistů. Málo kdo z členů vlády může v nadcházejícím roce tolik ovlivnit fungování celé země jako ministr zahraničí - a on či ona ve vládě chybí?

Věc padá především na vrub sociální demokracie. Její předseda Jan Hamáček si neuměl včas vyjednat kandidáta, za kterého by se postavil prezident i premiér, jakkoliv s oběma vůbec není snadná domluva a hrají vlastní, málo srozumitelné hry. Šéf ČSSD Hamáček nemá ani náhradní řešení, jeho strana naopak působí zmateně, jako když jí někdo nečekaně zkřížil cestu a ona neví, kudy kam.

O jistém zoufalství svědčí i nápady, že by diplomacii mohl opět řídit Lubomír Zaorálek. Ten samý Zaorálek, který z pozice volebního lídra drtivě prohrál minulé volby a v lednu označil programové prohlášení první Babišovy vlády za cár papíru. Přitom totéž programové prohlášení teď druhá Babišova vláda - už s účastí ČSSD - do značné míry přebere.

Jako vážně míněné “řešení” jsme dostali to, že diplomacii bude dočasně řídit sám Hamáček, hlavním úvazkem ministr vnitra. Lze tedy čekat, že evropskou politiku povede premiér Babiš (to v rámci EU není ničím výjimečným) a politiku vůči Rusku víc opanuje prezident, který bude z absence slabého vedení resortu zahraničí těžit. Ostatně to byl možná hlavní důvod, proč Zeman odmítl Hamáčkova kandidáta Miroslava Pocheho, v němž prezident viděl sebevědomého politika, který si nenechá jen tak něco nařizovat.

Řekněte, co chcete

Druhá Babišova vláda je popřením slibů, s nimiž před sedmi lety majitel Agrofertu do politiky vstupoval. Pryč jsou tváře z plakátů, ony známé persony, osobnosti, které kdysi lákaly na politiku ANO. Lidé jako Stropnický, Pelikán, Krnáčová, Komárek, Zlatuška, Jourová. Nahradili je lidé, kteří jsou sami politicky bezvýznamní a zcela závisí na Babišovi. Ve vládě nesedí ani odborníci, o nichž Babiš kdysi mluvil.

Naopak vzhledem k Babišovu vedení není překvapením nízký práh citlivosti vůči střetu zájmů: do vlády usedla ministryně spravedlnosti Taťána Malá, spolumajitelka firmy zabývající se insolvencemi a firmy poskytující mikropůjčky. Ministrem zemědělství je agrární lobbista Miroslav Toman.

Od ministrů (ANO drží dvě třetiny křesel, ČSSD třetinu) lze tedy čekat především loajalitu k premiérovým požadavkům, a asi i prezidentovým. Je ovšem otázka, co konkrétně to může znamenat. Program nebude pravicový, jak po vstupu do politiky Babiš sliboval, ale podivně smíchaný s výrazně levicovými nápady - a především značně neurčitými sliby, které půjde naplnit různým obsahem, zřejmě podle Babišova čtení veřejného mínění. Ostatně už dnes se premiér veřejně s oblibou ptá, co by lidé chtěli, aby vláda dělala, a při svých jízdách Českem slibuje všechno možné.

Nebudeme přikyvovat

Nějaké závazky už ale padly. Vláda ve svých prioritách slibuje jakousi penzijní reformu s oddělením důchodového účtu od státního rozpočtu. Plán má ovšem řadu nejasností, především z čeho se budoucí důchody zaplatí. Vláda chce “prosadit” i výstavbu dostupného bydlení pro seniory a mladé lidi. Nabízet se mají jako nájemní bydlení a detaily plánu opět nejsou jasné.

Důraz se má klást na energetickou bezpečnost, což ve vizích vlády i prezidenta znamená stavbu nových jaderných bloků. Ani tady zatím nevíme, z čeho by se měly zaplatit, řádově přitom půjde o stovky miliard korun. Vláda slibuje rovněž nastolit větší přísnost při stavbě dálnic a železnic. V praxi jí má zajistit zákon o liniových stavbách, který podle představ Babiše “neumožní obstrukce” a stavby zrychlí.

Kromě bytů, elektráren a liniových staveb chce vláda mohutně investovat do dalších věcí — vládní priority z května zmiňují nová nádraží, obchvaty měst, podporu firem, rekonstrukci památek, dotace do problémových regionů. Detaily zatím opět chybějí, plnění podobných slibů je tedy značně pružné. Možná proto také vláda slibuje například také boj s lichvou, rozvoj sportu nebo “konečně vnést pořádek do soustavy vysokých škol”. Jaký pořádek, mohou studenti a budoucí studenti zatím hádat.

Ostatně Babiš se necítí vázán ani exaktními sliby. Například snahou vlády má být vyrovnaný rozpočet, ale nic takového letos kabinet nechystá (plánuje se schodek 50 miliard).

V zahraniční politice vláda konstatuje, že “nechce jen přikyvovat Bruselu” - jako by něco takového Česko někdy dělalo. Babiš a Hamáček slibují politiku “Bruselu” měnit, ale teprve se uvidí jak. Konkrétně naopak zní plán nepřijímat euro.

Jediným srozumitelně modernizačním plánem v rámci priorit je zatím bod nazvaný Digitální Česko. Tady se Andrej Babiš evidentně zhlédl v jiných státech, hlavně asi Estonsku, kde už dlouho funguje plně digitalizovaná státní správa. I v představách naší nové vlády si na internetu “bude moci občan vše vyřídit”. Výslovně jsou zmíněná daňová přiznání, dálniční známky nebo elektronické recepty.