Češky jsou stále největšími pečovatelkami Evropy. A není to důvod k oslavám

Tento týden zveřejnil Evropský institut pro rovnost žen a mužů (EIGE) unijní index rovnosti za rok 2024. Podobné žebříčky mají samozřejmě své limity a velmi záleží na tom, co a jak měříme, tyto přehledy ovšem často potvrzují trendy, jež v té které zemi jasně pozorujeme.

Než se dostaneme k výsledkům samotným, je namístě připomenout, že stejně jako v roce 2023, ani letos přehled v Česku nevyvolal větší pozornost mimo kruhy „obvyklých podezřelých“. Což je nakonec příznačné: v jakékoli jiné kategorii by skutečnost, že se naše země dívá na záda jiným státům, vyvolala celonárodní debatu o tom, co nefunguje a jak to zlepšit. Přitom letošní index si pozornost zaslouží, protože přináší relativně dobrou zprávu.

Slovo „relativně“ je nicméně potřeba podtrhnout. Zpráva sice vypichuje Česko společně s Maltou a Litvou jako státy, kde se situace meziročně zlepšila nejvýrazněji, ale stále se nám nedaří přiblížit se alespoň unijnímu průměru. Protimluv to není: poskočit z 25. pozice na příčku číslo 23 (ze sedmadvaceti) je samozřejmě posun, ovšem stále nás to řadí mezi méně civilizované země EU. Skrze postavení žen sami posuzujeme vyspělost jiných zemí, zejména muslimských, neměl by tedy být problém stejnou logiku aplikovat na sebe samé.