V Rumunsku hledají způsob, jak žít v míru s medvědy

Dobrý den, dobro došli.

Albánsko-italské transadriatické přátelství a spolupráce kvetou. Minulý týden jsem psala o tom, že země znovu spustily společný projekt detenčních center pro uprchlíky, kteří se pokoušejí dostat zejména z Afriky a Blízkého východu do Itálie. Řím s Tiranou před dvěma lety podepsal dohodu o zřízení uprchlických táborů v Albánii, kam bude některé z migrantů zachycených u svých břehů posílat.

Nápad shodil italský soud s tím, že projekt odporuje evropskému azylovému právu. Italská vláda ho proto přepracovala a teď už prý evropské legislativě neodporuje. Kritizují jej ale humanitární organizace, které se obávají, že takto zadržení migranti naprosto ztratí možnost získat azyl v EU.

Kromě migrantů Itálie poslala nedávno Albánii také dárek –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vojenskou loď, aby pomohla zemi posílit armádu, zesílit hlídkování kolem pobřeží a zintenzivnit její účast v misích NATO. Loni se podle agentury AFP právě toto plavidlo ještě v italském vlastnictví podílelo na prvních dvou ze tří pokusů převézt migranty z Itálie do Albánie. Teď už plave pod albánskou vlajkou.

Při zprávách o tom, jak Itálie posílá migranty do Albánie, kde mají čekat na vyřízení azylového řízení, a pokud skončí neúspěchem, budou posláni zpět do svých regionů, se mi na mysl vrací kapitoly z knihy Svobodná od spisovatelky Ley Ypi. Zachycuje v ní, jak vyrůstala na konci totalitního režimu Envera Hodži a na začátku turbulentních změn nastupujícího kapitalismu.

Mimo jiné popisuje to, jak se masy lidí po pádu režimu snažily z Albánie dostávat často právě do Itálie v přeplněných lodích. A jak musely mnohdy i několik dní čekat na povolení vystoupit a zůstat. Spousta z nich tuhle možnost nedostala a musela se zase vrátit do chudé a zaostalé země.

„V březnu jsme pro ně byli oběti. Přijímali nás. V srpnu už se na nás dívali jako na hrozbu, jako kdybychom jim chtěli sežrat děti,“ říká v knize Svobodná jedna z postav – muž, který se snaží do Itálie dostat a přivézt z ní zpět svou třináctiletou vnučku, jež do země utekla. Protože Albánie už neplatila za autoritářský režim, lidé, kteří chtěli žít jinde v Evropě, měli místo statusu uprchlíka získávat status ekonomických migrantů. Ty bylo snazší vracet, což dělaly nejen italské úřady.

Přesto je do dnešního dne albánská diaspora v zemích EU jednou z největších – a z velké části ji formovala migrace v devadesátých letech. Stejně jako další balkánské státy je Albánie zemí, v níž má téměř každá rodina mnoho příbuzných žijících v zahraničí. Sami bývali dříve uprchlíky a zajímalo by mě, jak se teď na projekt jejich vlády a Itálie dívají.

Víte, co má společného Slovensko a Rumunsko? Jistě toho je poměrně hodně. Obě země jsou například členy EU a NATO, obě mají za souseda Maďarsko – a obě také vyhlásily válku medvědům. Podle analýzy, již v dubnu zveřejnil rumunský Institut pro lesnický výzkum a experimenty a který cituje web Balkan Insight, se tamní populace medvěda hnědého pohybuje mezi 10,5 až bezmála 13 tisíci jedinců. Zdrojem byly vzorky DNA z materiálů, jako jsou medvědí trus a srst.

Z analýzy České zemědělské univerzity a Univerzity Karlovy zase vyplývá, že na Slovensku žije mezi tisícem a 1300 medvědů – ačkoli tamní myslivci podle Balkan Insight tvrdí, že skutečný počet je mnohem vyšší. V obou zemích v poslední době zaznamenaly úřady útoky těchto šelem na lidi. V některých případech měly fatální důsledky. V Rumunsku se debata vyostřila poté, co loni v červenci medvěd zaútočil na devatenáctiletou dívku a zabil ji. Někteří politici prosazují přísné kroky k eliminaci medvědí populace – podobně jako na Slovensku. Balkan Insight ale zmiňuje i nenásilné způsoby, jak medvědy od lidských sídel úspěšně odhánět.

Místo odstřelu lze využívat zásahové týmy, jež zvířata odhánějí nebo přemisťují. Ve městech jako Băile Tușnad, které je nejmenším městem v Rumunsku a má také největší hustotu osídlení medvědy, byla zavedena funkční preventivní opatření: elektrické ohradníky, bezpečné kontejnery či GPS sledování medvědů. Významnou roli hraje i osvěta veřejnosti a projekty, jako je rezervace Libearty pro zachráněné medvědy.

A příjemná kulturní vložka na konec, která spojuje čtyři moje velké zájmy: Balkán, hlavolamy, kočky a videohry. Před pár dny vyšla remasterovaná videohra Talos Principle z dílny chorvatských vývojářů Croteam. Původní verze hry plná hádanek a rébusů vyšla v roce 2014.

Remake je doplněný o novou grafiku i obsah a na PC třeba editor hádanek. Hráč se v ní stává robotem s lidským vědomím a musí prozkoumávat prostředí a zjišťovat, co se stalo s lidstvem. Druhý díl této hry vyšel předloni a také stojí za to. A stejně jako všude na Balkáně se v ní objevují kočky!

Mějte se hezky!
Magda Fajtová
Čevapi Times