Pandy v ČR nechceme

Se stoupající teplotou česko-čínských vztahů v posledních dnech se člověk začíná obávat, aby někoho nenapadlo oživit nápad, kterým se vřelé obchodní kontakty s Čínou někdy stvrzují - totiž pořízení pandy velké do Prahy. Nebylo by divu. Místní zoo letos v únoru vyjádřila o zvíře zájem – bíločerný medvídek je prý součástí „střednědobého plánu“ zahrady. A ministr financí Andrej Babiš vzápětí zatweetoval, že s jeho obstaráním pomůže. Číňané pandy nikomu neprodávají; i v případě, že se mluví o daru, jen půjčují za nájemné zhruba milion dolarů ročně, takže Babišova výpomoc by se mohla hodit.

Aktuální jmenování čínského byznysmena poradcem Miloše Zemana tak skutečně vyvolává znepokojení: co když brzy dojde i na chlupatý národní symbol? Nebylo by to poprvé. Edinburghská zoo takhle přišla v roce 2011 ke dvěma medvídkům v rámci uzavření mnohamiliardové obchodní dohody Británie s říší středu. Pokud by něco podobného hrozilo, je třeba už teď jasně varovat: Pandy v ČR nechceme.

Bambusový zázrak

Na vysvětlenou: nic proti nim. Naopak, jde o unikátní a zajímavý živočišný druh. A to hned ze dvou důvodů. Jsou to medvědi, trávicí ústrojí i zuby mají podobné jako masožravci. Během milionů let vývoje však přešli na velmi specifickou rostlinnou stravu: v přírodě se živí takřka výhradně bambusem, navíc značně gurmánským způsobem. Vybírají si z tisíce druhů bambusů a v závislosti na ročním období, počasí a dalších faktorech volí různé části rostlin.

Protože bambus není dvakrát výživná potravina, mají medvídci také velmi specifický metabolismus. Zužitkují jen 17 procent potravy, namísto u býložravců obvyklých 80 procent. Značná energetická neúspornost je nutí jíst prakticky pořád (pokud zrovna nespí) a moc se nehýbat – nemohou si to dovolit.

Kromě toho jsou však pandy unikátní ještě jednou vlastností – jsou prudce roztomilé. Jejich lenost, dobrácké oči, packa s palcem připomínající lidskou ruku a dvojbarevný kožíšek z nich dělají vůbec nejoblíbenější zvíře. Alespoň v zoologických zahradách, což se dá doložit i globálními statistikami. Zoo, která si pořídí pandu velkou, se může v následujícím roce těšit na 70procentní nárůst návštěvnosti. Ale i po opadnutí prvotní vlny zájmu prodá v průměru o 15 procent vstupenek víc než předtím.

Jak na to

Právě v kombinaci těchto dvou unikátů - pandí přitažlivosti a ležérního životního stylu - se ovšem skrývá zásadní problém. Jde o delikátní téma. O sex.  Nevýkonné pandy se páří velmi zřídka, samice může otěhotnět zhruba jediný den v roce. V původním lesním biotopu se za ní táhne už pár dnů předtím několik samců, takže to většinou skončí narozením potomka. Jakmile se ovšem medvědi ocitnou v zajetí daleko od rodné Číny, jejich chuť na sex značně klesá. Může za to zřejmě jiné klima, mizerná kuchyně (bambusový jídelníček je nevyhnutelně zúžen) i stres samotářského zvířete obletovaného zástupy návštěvníků.

Aby ošetřovatelé dokázali pandy za mřížemi rozmnožit, rozpoutává se poněkud bizarní cirkus. Zaměstnanci zoologických zahrad několikrát denně odebírají vzorky moči zvířat a analyzují jejich hormonální složení. Kvůli zvýšení apetitu se medvědům někdy pouští „pandí porno“ (ano, jde o záznam soulože úspěšnějších příbuzných). Po výběhu se trousí moč charismatických samců odněkud z druhého konce planety, pokud se zdá, že přítomný protějšek nepřipadá samičce dostatečně mužný.

https://www.youtube.com/watch?v=XOjMZb5PgQM

A i když už se medvídci rozhodnou jít na věc, objevuje se záhadný problém: někteří samci působí, jakoby nevěděli, jak na to. Jak napsal před dvěma lety týdeník New Yorker: vypadají jako muži, kteří právě rozbalili krabici z Ikey a neví co dál. Ošetřovatelé se jim snaží pomoci a vyrábějí různé speciální stoly, ovšem většinou neúspěšně.

Klece populárních živočichů bývají prošpikované kamerami, takže davy diváků sledují každý pandí pohyb a těší se na velkolepé finále, které většinou nepřichází. Zájem veřejnosti o narození mláďat pandy bývá srovnatelný snad jen s rozmnožováním britské královské rodiny. A když se přiblíží možný den D, kdy by se pandy mohly spářit, samozřejmostí je přítomnost delegace čínských expertů, které si západní zoologové zvou na konzultaci.

Celé to připomíná spíše nedůstojnou obsesi, v níž se medvídkům nedostává ani kapka důstojnosti a intimity, než snahu o záchranu ohroženého druhu. A navíc to nefunguje. Navzdory všem opatřením zůstává porodnost pand v západním zajetí mizerná. Přitom jeden vyzkušený způsob, jak pandám pomoci existuje: nechat je v Číně. Dvě tamější chovné stanice, kde jsou zvířata pohromadě ve vyšších počtech a přirozenějším prostředí, mají celkem slušné výsledky. Daří se jim počty pand zvyšovat a některá mláďata i vypouštět zpátky do přírody.

Sníst tu poslední

Medvídek panda se ve své době stal symbolem boje za záchranu ohrožených druhů. Ostatně ne náhodou se dostal do znaku organizace World Wild Fund.  Spadá do kategorie, kterou přírodovědci někdy nazývají jako „charismatická megafauna“. Jde o ikonická zvířata, k nimž lidé nejsnáze cítí emoce, a filmová studia jím svěřují hlavní role kreslených filmů.

Jejich úloha v ochraně přírody bývala považována za významnou. Na rozdíl od much a hrabošů dokázali přitáhnout pozornost a peníze a pomáhali tak chránit celé biotopy, z čehož měli nakonec prospěch i mouchy a hraboši.

V poslední době, ale přibývá hlasů tvrdících, že tahle logika už neplatí. Známý britský zoolog Chris Packam řekl, že „klidně sní poslední pandu“, pokud bude moci všechny peníze, které se utratily na jejich záchranu, využít rozumněji. Pandy je podle něj nejlepší nechat důstojně vymřít. Charismatická zvířata totiž odsávají podstatnou část publicity a finančních zdrojů a jejich ochrana je přitom už nesmyslná – biotopy, v nichž dokážou přirozeně přežít, nevyhnutelně mizejí.

Je to názor, který není ve vědecké komunitě ojedinělý. Člověk s ním nemusí hned souhlasit, ale pomáhá nám uvědomit si, že sofistikované množení skleslých medvědů v západních metropolích je jen divadlo, které s ochranou přírody nemá mnoho společného - ani na symbolické rovině. Netřeba kvůli tomu pandy hned jíst, prozatím postačí, když zůstanou tam, kde je jim nejlíp: v Číně.